Kurz Digitalizace práce: Dopady na zaměstnanost, pracovní právo a sociálnědemokratické programy představuje účastníkům podnětné programové, esejistické, odborné a strategické texty k fenoménu digitalizace. V rámci seminářů se nad texty vede debata a účastníci a účastnice společně formulují levicové postoje k představeným problémům. Rozvíjí tak debatu nad jednou ze zásadních společenských změn, které čelíme.
Kurz jsme připravili s českým zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung.
Harmonogram
Kurz byl složen z osmi setkání probíhajících jednou měsíčně. Každé setkání tvořily dvouhodinové debaty nad texty k jednotlivým aspektům digitalizace. Debaty uváděl krátkým příspěvkem vedoucí semináře.
Seminář uvede do širšího tématu společenských důsledků technologických změn, v rámci kterého se vede specifická debata o digitalizaci práce. Pro digitální éru bude třeba základní humanistické, demokratické a sociálně‑demokratické hodnoty a ideály nově definovat a uhájit. Kde jsou kupříkladu hranice zaznamenávání a využívání dat,
abychom ještě mohli hovořit o svobodě jednotlivce? Nově bude třeba přemýšlet také o vztahu státu a trhu, veřejného a soukromého a udržet primát politiky i zabránit ohrožení demokratického zřízení prvky technologického totalitarismu, které mnozí spatřují v masivní moci nad jedinci i společenskými procesy ze strany soukromých internetových gigantů jako je Google či Amazon.
V důsledku automatizace v průmyslu a službách počítají někteří pozorovatelé s vymizením až poloviny stávajících pracovních míst v následujících dvou dekádách. Ačkoli na
tom zdaleka není odborná shoda, protože činit podobné predikce v multidimenzionální společenské realitě je velmi obtížné, je nutné mít zavčas promyšlená opatření politiky zaměstnanosti a opatření v oblasti sociálních systémů pro případ, že by k podobné situaci opravdu došlo. Riziko sociálních nepokojů v případě dramatického nárůstu nezaměstnanosti, i kdyby byla přechodná, je příliš velké. Zatímco sociální systémy stále stojí zejména na odvodech ze závislé výdělečné práce, takové práce nejenže bude možná celkově ubývat, ale také se čím dál tím více stírá její rozdíl s podnikáním a ostatními typy lidské aktivity. Podobně naléhavá je také otázka struktury budoucího trhu práce, se kterou se pojí tázání po kompetenčních předpokladech budoucích pracujících.
Čím dál tím více debatovaným a na řadě míst testovaným nástrojem pro řešení případné technologické nezaměstnanosti, ale i dalších aktuálních problémů spojených s prací a kapitalistickým uspořádáním obecně, je tzv. nepodmíněný základní příjem. Jedná se o nástroj, který část levice vidí jako cestu k naplnění většiny levicových hodnot a cílů (ocenění dosud neplacené práce, zvýšení vyjednávací moci pracujících, emancipaci žen z jejich závislosti na vydělávajících mužích, snížení chudoby, osvobození od práce, která je ve stávající podobě po málokoho opravdovým naplněním…). Jiná část ho naopak vidí jako cestu do pekel, protože člověk potřebuje nějakou aktivitu, která mu strukturuje čas, poskytuje sociální kontakty a jejíž výsledky dávají jeho životu smysl. Druhá interpretace vychází z tradičního sociálně‑demokratického, respektive odborového pojetí práce a její role v životě člověka. Nastal čas ji tváří v tvář aktuálním výzvám přehodnotit?
V oblasti výroby směřuje vývoj ke vzniku tzv. Průmyslu 4.0, tedy chytrých továren na bázi komplexních kyberfyzických systémů, které jsou od zprostředkování objednávky přes samotný krok výroby až po logistiku včetně různých oprav, doobjednání materiálu nebo individualizace výroby v podstatě autonomní. Kromě očekávaných výrazných kvantitativních dopadů má tento vývoj důsledky i pro pracovní podmínky zaměstnaných, ať již jde o jejich zdraví, kompetenční výbavu či ochranu jejich dat. Na jaké otázky musíme v souvislosti s Průmyslem 4.0 najít politické odpovědi?
Sektor služeb dramaticky proměňují digitální platformy, které radikálně usnadňují propojení poptávky s nabídkou. Zatímco těm, kteří příslušnou službu poptávají, dávají
platformy obrovskou volnost v tom, koho si najmou, na straně poskytovatelů služeb dramaticky vyostřují delší dobu trvající proces prekarizace práce. Všechny přísliby pro
pracující včetně nejčastěji skloňované flexibility se ukazují jako liché, řeč začíná být o novodobém, digitálním nádenictví, na které jsou často odkázány ty nejzranitelnější
skupiny na trhu práce. Jaké možnosti regulace máme, aby z inovativních potenciálů, které platformy z technologické stránky beze sporu přinášejí, profitovalo více lidí než jen jejich provozovatelé?
Jako řada dalších společenských procesů dopadá proces digitalizace práce kvůli jejich přetrvávajícím odlišným společenským rolím na ženy i muže rozdílně, a to v mnoha různých ohledech. Do jaké míry reprodukuje či dokonce zesiluje digitalizace stávající nerovnosti mezi muži a ženami na trhu práce? Kde jsou naopak ve stávajícím vývoji příležitosti využít změny k nabourání genderově nerovného zacházení?
Jak se s doposud probranými kvalitativními a kvantitativními výzvami pro svět práce vyrovnávají vybrané vládní strategické dokumenty? Jaké rozdíly jsou mezi německým a českým strategickým dokumentem? Čím nás může německá debata dále inspirovat?
Jak se s doposud probranými kvalitativními a kvantitativními výzvami pro svět práce vyrovnávají vybrané stranické programové dokumenty? Jaké rozdíly jsou mezi německými a českými stranickými dokumenty? Čím nás může německá debata dále inspirovat?
