Špidla: Vláda vytváří schéma, které současnou situaci není schopné vyřešit

Rozhovor ředitele MDA Vladimíra Špidly pro Mladou frontu Dnes o řešení nynější krize, českém předsednictví v Radě EU, Ukrajině i o tom, že čas pro sociální demokracii tu je.

Jak složité bude nadcházející předsednictví pro Česko?

Bude složité. Je mimořádná situace, a tím pádem bude předsednictví mimořádně významné. S velkým úsilím budeme muset prosazovat zejména celoevropskou solidaritu. Protože třeba záležitosti plynu dopadají velmi rozdílně na různé evropské země: Španělsko to pozná pravděpodobně jen v titulcích novin, Němci už mají problémy, střední Evropa ještě větší a Bulharsko je na tom mimořádně špatně. Čili pokud se nebude přerozdělovat na evropské úrovni, tak to bude hodně složité.  
 
Právě proto, že země pociťují současné problémy různě – ať plyn, nebo lidi prchající před válkou na Ukrajině – podaří se solidaritu udržet?

To si myslím, že ano. Válka už běží dlouhou dobu…  
 
… ale zatím se problémy nedostaly ještě za hranu…

… samozřejmě nepřiblížili jsme se ještě k maximu eskalace, které se může odehrát třeba tím, že Ruská federace plyn vypne. Už teď se ale situace dotýká všech států EU a solidarita a jednota zatím trvá.  
 
Evropské unii se nicméně od začátku vyčítalo váhání lídrů k zavedení sankcí. Nakonec se dohodli na šesti sankčních balíčcích a naposledy na embargu na ruskou ropu.

Už to ukazuje mimořádnou akceschopnost Evropské unie. Když si uvědomíte, že nastala zcela nová doba, kdy Rusko zahájilo agresivní válku, která jako kdyby vypadla ze zločinu agrese z Charty spojených národů, tak to je něco, co se od druhé světové války neodehrálo. A přesto všechno EU dokázala reagovat. Byť to bylo třeba v týdnech.  
 
Právě to trvání v týdnech ale kritizuje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Ukrajina je ve strašlivé situaci. Když slyším, že zemře sto ukrajinských vojáků denně, tak to je samozřejmě strašný tlak a chování EU se může jevit jako nedostatečné. Ale Evropa je určitá struktura, má určité schopnosti rozhodování a bohužel to nejde rychleji, protože to, co my musíme zvládnout, je vydržet to dlouho. Všechny poslední války trvaly nejméně čtyři roky. 
 
Před prvním českým předsednictvím se zejména v zahraničí objevovaly pochyby o tom, zda ho Praha zvládne. Nakonec padla vláda a předsednictví se lidově řečeno dohrálo spíš formálně. Zvládne teď Česko předsednictví lépe?

To je opět teoretická otázka, na kterou platí rčení: budoucnost boří plány přítomnosti. Jestli jsme to zvládli, se ukáže, až se budeme za předsednictvím ohlížet. Teď vidím určitý problém v podcenění technické složitosti věci. Není dost lidí a není ani dost připravených peněz. Pod tlakem událostí ale předpokládám, že to dokážeme.  
 
Na začátku jara třetina Čechů netušila, že máme předsedat Radě EU. Nepodcenila vláda kampaň?

To není otázka kampaně. Tato vláda je, řekl bych, ve vztahu k EU méně odtažitá, než byly některé jiné vlády ODS, ale Evropská unie pro ni není agenda, kterou by rozvíjela s největším úsilím.  
 
Nemůže nám to uškodit?

Teď ne. Teď musí vláda do určité míry potlačit, že je českou vládou, a musí jako předsednická země být opravdu čestný makléř. To znamená, že nesmí přistupovat k žádné věci s příliš radikálním a pevným názorem, ale musí být schopná názory shromáždit a docílit toho, aby došlo k rozhodnutí. Některá budou opravdu tvrdá, protože jestli Rusko vypne na podzim plyn ve snaze vnést chaos do EU, tak to bude znamenat, že se budou muset ty šťastnější státy rozdělit s těmi, kteří budou více exponovaní. Když to uvedu metaforou, tak se bude muset mnoho států vědomě vzdát jednoho stupně teploty v bytech, aby se u nás dalo fungovat.  
 
A budeme na to mít dostatečně silný mandát, když jsme sami při minulé migrační krizi odmítali uprchlické kvóty?

To s tím nesouvisí, protože předsednická pozice je jiná. To, že jsme odmítali kvóty, nás může oslabovat v jiných jednáních, ve kterých vystupujeme jako země.  
 
Vláda ještě nepředstavila své priority. Jaké podle vás budou?

Jeden z problémů, který se bude diskutovat, bude pozice Ukrajiny a EU. Druhá priorita, víceméně vnucená, bude otázka příští zimy a jejího energetického zvládnutí. Mrzí mě, že, zdá se, vláda úplně pustila otázku západního Balkánu a jeho přijetí do EU, což je chyba, protože s těmito zeměmi jednáme už dlouho. A otevřeně řečeno je to pole střetu mezi námi a Ruskem a není rozumné ponechávat volný prostor.  
 
Jaký signál by mohlo vyslat to, že by se podařilo na pražský summit dostat ukrajinského prezidenta, jak si přeje česká vláda?

Byl by to především velký signál, že EU přemýšlí o vztahu s Ukrajinou. Jak jí dlouhodobě pomoci včetně pomoci po válce. Když bude česká vláda vynalézavá, a podotýkám, že politika je umění, dát v dané situaci dohromady všechny možné věci, aby z toho bylo něco, co má smysl, tak její rozhodnutí bude mít důsledky dalších 15 let.  
 
Na Ukrajině teď ale není situace jen o bojích, ale také o lidech prchajících před válkou. Byl jste eurokomisařem pro zaměstnanost, sociální politiku. Dělá v tomto ohledu Unie dost?

Myslím si, že ano, že je to významně lepší, než to bylo v minulých obdobích. Dám vám příklad, který z hlediska evropské solidarity stojí za zmínění. Když jsem byl evropský komisař, tak někdy kolem roku 2006 přišlo do Španělska přibližně tři miliony migrantů a počet obyvatel Španělska se zvýšil asi o 10 procent. A víte co? Nás to vůbec nezajímalo. Tím chci říct, že Španěly tak teď zase nemusí třeba vůbec zajímat, že kvůli energetické krizi někdo mrzne.  
 
Podle všech dosavadních prohlášení ale Česko spoléhá na to, že nám v případě problémů Evropa pomůže. Ať už s energiemi, nebo uprchlíky…

… Evropská unie to samozřejmě udělá. Ale jak to udělá, v sobě bude mít i politické aspekty a s těmi se bude muset pracovat.  
 
Takže očekáváte, že o každé pomoci se povedou tvrdá jednání?

Ano.  
 
Během předsednictví to vláda nebude mít lehké ani v Česku. Bude muset řešit inflaci, vysoké ceny potravin i energií. Zvládne to „doma“ vyřešit?

Otevřeně řečeno: problémy, které jsou před námi, jsou na národní úrovni neřešitelné. Energetickou situaci určitě jen na národní úrovni nevyřeší.  
 
Rodinám nepomůže ani pětitisícová pomoc na dítě, kterou vláda tento týden schválila?

To je sice pomoc, ale není to pomoc systémová. Jednorázových pět tisíc, byť je dostane dost rodin a je to dobře, pomůže jen krátkodobě. V jednom měsíci. Ale krize tu bude dál. Musíme počítat tak s deseti lety velmi obtížné doby.  
 
Jaké řešení byste tedy navrhl vy, pokud byste byl dnes ve vládě?

Třeba aby energetika byla zařazena jako ekonomický servis ve veřejném zájmu, a aby se tudíž uplatňovaly státem regulované ceny na základě věcně usměrňovaných cen. To znamená poctivě napočítané náklady a k tomu přiřazená marže, která je nutná pro fungování systému. Víc nic, žádné spekulace.  
 
Se stoupajícími cenami pohonných hmot roste také kritika privatizace ropného gigantu Unipetrol. Přitom právě vaše vláda prodala státní podíl polskému Orlenu. Postupoval byste dneska jinak?

Pokud si pamatuji, pro tuto privatizaci jsem nehlasoval, nevím z jakých důvodů. Myslím, že na tom, jakou vlastnickou podobu rafinerie mají, tolik nezáleží. Dneska je to o tom, jestli se uplatní usměrňované ceny, nebo ne. ČEZ je víceméně v rukách státu a projevuje se to nějak úžasně na jeho cenách?  
 
Ne, neprojevuje.

Tak vidíte. S cenami můžeme hýbat úplně stejně jako v Polsku nebo Maďarsku, které své rafinerie mají. Kdyby vláda zavedla věcně usměrňovanou cenu, tak ani nepípnou. Ale to my zjevně nechceme. Bohužel. Vláda je v zajetí určitého ideologického stereotypu a nechce státní intervence. Tím ale ztrácí čas a vytváří schéma, které současnou situaci není schopné vyřešit.  
 
Kromě zavedení věcně usměrňovaných cen, co dalšího by mohlo pomoct?

Přijetí eura. V eurozóně je pořád poloviční inflace než u nás. Česká koruna zjevně ohrožuje úspory. Pokoušel bych se také velmi intenzivně nejen v době předsednictví přispět k integraci Evropské unie v energetické a bezpečnostní oblasti, protože na tom jsme závislí a zvládneme to jedině společně.  
 
Co byste považoval za úspěch, kdyby se během českého předsednictví povedlo?

Kdyby se nám podařilo dát do pohybu politiku a strukturu, která by umožnila zvládnout energetickou krizi, která je vyvolaná válkou, a současně která by nám umožnila, abychom ve velmi rychlé perspektivě odstoupili od fosilních paliv. A to nejen proto, že přicházejí z Ruska, ale protože se obecně ukazuje, že jsou drahá, nestabilní, nejistá a ohrožují klima. A tato situace se nijak nezměnila.  
 
Jinými slovy v této oblasti jsme zaspali?

No jasně, že jsme zaspali. Promarnili jsme minimálně patnáct let. A teď nám čas, který máme k dispozici, neumožní, abychom to, co se postupně uzavře v uhlí, nahradili jadernými elektrárnami. To nedokážeme, byť optimisté říkají, že někdy snad v roce 2036 by jaderná elektrárna Dukovany mohla jít do provozu. Většina jaderných elektráren se zatím stavěla mnohem déle, než bylo plánováno. Dvojnásobné prodloužení času není neobvyklé.  
 
Pojďme ještě k české politice. Byl jste předsedou ČSSD, oproti mnoha jiným sociálním demokratům stále zůstáváte členem. Je pravdou, že se teď na podzim chystáte kandidovat do Senátu?

Formálně to ještě není uzavřené, ale je to pravděpodobné.  
 
Podle vás má tedy ČSSD budoucnost? Preference strany jsou momentálně pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Sněmovny.

Je jasné, že jsme byli poraženi a že nám nějaký čas bude trvat, než se zase dáme dohromady. Základní díl pro existenci sociální demokracie ale pořád přetrvává. Každá společnost má být sociálně přijatelná. Není možné být šťastný na hromadě mrtvol. Navíc teď jsme v situaci, kdy se všechno převrací. Lidi tíží bydlení a do budoucna nebudou chtít platit ani ve zdravotnictví, čas pro sociální demokracii tu je.  

Rozhovor vyšel online na webu idnes.cz v neděli 5. června 2022.