Dokumenty mapující historický vývoj sociální demokracie a dělnického hnutí u nás, ale i v zahraničí. Nalezneme zde politické brožury, které se váží k vývoji sociální demokracie nebo sjezdové protokoly.

V roce 2019 jsme pro Vás začali digitalizovat nejstarší dokumenty z této část fondu, dokumenty jsou k dispozici zde.

Dokumenty týkající se vývoje komunistického hnutí u nás a v zahraničí. Najdeme zde díla od Karla Marxe, Friedricha Engelse, Zdeňka Nejedlého, Bohumíra Šmerala a jiných.

Dokumenty týkající se dějin střední Evropy. Nalezneme zde dokumenty týkající se celosvětových událostí, jako první a druhá světová válka, také zde nalezneme dokumenty, které mapují události v Československu (především válečná a poválečná léta, období normalizace či sametové revoluce). Jedná se o nejobsáhlejší tematickou sekci v knihovně,

Nedílnou součástí této sekce jsou dokumenty, jejichž autorem je, zakladatel akademie, T. G. Masaryk a nebo se vztahují k jeho osobě.

Obsahuje především studie o politických stranách, systémech a mezinárodních vztazích.

Díla klasické filosofie, představitelů různých světových filosofických a náboženských směrů, filosofické slovníky.

Monografie řešící otázku ženské emancipace, genderové rovnosti, rovných příležitostí pro muže a ženy, aspekty lidských práv a jiná témata, která v průběhu let rezonují společností.

Beletristická díla politických osobností, novinářů, osobností v exilu, které se vztahují především k událostem minulého století (např. druhá světová válka, období normalizace v Československu, emigrace).

Nalezneme zde také výběr klasické literatury.

Biografické a vzpomínkové monografie známých českých i zahraničních politických představitelů z minulé a současné doby.

Nejmenší část fondu s dokumenty o budování socialismu v Čínské lidové republice. Obsahuje především různé propagační materiály, beletristické monografie o životě v Číně a monografie o čínských dějinách.

Dokumenty, především protokolární sjezdy, vážící se k činnosti sociální demokracie. Většina těchto protokolů je v knihovnách těžce dostupná a jejich vlastnictví je poměrně unikátní záležitostí.

Mezi nejstarší protokoly patří například Protokol III. řádného sjezdu českoslovanské sociálnědemokratické strany v Rakousku: konaného dne 10., 11. a 12. dubna 1898 v Brně v Dělnickém domě. 

Další digitalizované protokoly naleznete zde.

Dokumenty o Evropské Unii, například výroční zprávy o činnosti, publikace o členství ČR v EU a studie vydávané Nadací pro evropská progresivní studia (FEPS).

Dokumenty o hospodářském a sociálně politickém vývoji v Československu, ekonomické studie týkající se například vyhlídek současné ekonomiky a otázek budoucnosti (nástup umělé inteligence), zahraničních investic, bytové politiky a jiných témat a učební materiály vysokých škol.

Publikace o urbanismu, městech a životním prostředí v České republice.

Tituly především o jevech, které jsou předmětem sociologického zkoumání.

Jedná se o tituly, které se svým obsahem dotýkají fungování společnosti, práva, veřejné politiky, politických stran a jednotlivých světových organizací (NATO, OSN) a různé statistické ročenky.

Momentálně probíhá zpracování knižní pozůstalosti Dušana Havlíčka. Knihy z jeho fondu jsou k dispozici prostřednictvím online knihovního katalogu knihovny .

Kdo byl Dušan Havlíček?

Dušan Havlíček (10. září 1923 Brno – 19. června 2018 Praha) byl český novinář a teoretik médií.

• Po maturitě na učitelském ústavě v Praze studoval od roku 1942 dirigování na pražské konzervatoři a na AMU. Na počátku roku 1944 byl zatčen gestapem a téhož roku v Norimberku odsouzen za ilegální činnost na šest let káznice. Po návratu z vězení v srpnu 1945 pokračoval ve studiu, které ukončil v červnu 1948. V následujících letech působil v různých uměleckých a koncertních organizacích.
• Od roku 1959 se převážně věnoval novinářství. Po krátkém působení v kulturní rubrice Rudého práva přešel do Hudebních rozhledů. V roce 1963 se stal redaktorem Kulturní tvorby, kde měl na starosti zejména oblast televize a hudby. V Kulturní tvorbě se uplatnil i jako autor reportáží, zvláště o Švýcarsku. Na podzim 1967 spolu s dalšími redaktory opustil Kulturní tvorbu na protest proti jmenování příliš konzervativního šéfredaktora a nastoupil jako vědecký asistent v Ústavu dějin a teorie hromadných sdělovacích prostředků na Karlově univerzitě.
• V červnu 1968 byl jmenován do funkce vedoucího úseku tisku, rozhlasu a televize na ÚV KSČ. Po srpnové invazi se stal terčem útoků prosovětských členů ÚV KSČ, především proto, že ve svobodném československém rozhlase vylíčil průběh osudného zasedání předsednictva ÚV KSČ z 20. srpna 1968. Na přání A. Dubčeka setrval ve své funkci až do března 1969, kdy byl jeho přičiněním vyslán v zájmu své osobní bezpečnosti jako korespondent ČTK do Ženevy.
• Po nástupu normalizace požádal D. Havlíček o politický azyl ve Švýcarsku, kde od té doby žil. V letech 1970–1986 byl pracovníkem a zástupcem vedoucího výzkumného oddělení generálního ředitelství Švýcarského rozhlasu a televize v Bernu. Od roku 1986–1996 zodpovídal za průzkum diváků v románské švýcarské televizi v Ženevě. Po celá léta působil zároveň jako publicista, přispíval politickými články o Československu do řady švýcarských deníků a zahraničních časopisů a soustavně spolupracoval s exilovým časopisem Listy.
• Zemřel v Praze dne 19. června 2018 ve věku 94 let.

Zdroj dat https://cs.wikipedia.org/

Na začátku léta jsme do naší knihovny získali knižní pozůstalost historika Zdeňka Kárníka. Momentálně probíhá zpracování bibliografie knižní pozůstalosti a třídění knih do fondu. Knihy budou opět zpřístupněny prostřednictvím online knihovního katalogu.

Kdo byl Zdeněk Kárník?

Zdeněk Kárník (25. června 1931, Dobré u Dobrušky – 30. září 2011 Praha) byl český historik a pedagog).

• Narodil se v rodině východočeského obchodníka Františka Kárníka. V mládí jej ovlivnil mj. starší bratr František, předčasně zemřelý v osmatřiceti letech, asistent a později docent Vysoké školy politických a hospodářských věd (v oborech politologických, státoprávních a ekonomických), silně vlastenecky orientovaný a za války podporující protinacistický odboj.
• Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1950 Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, od roku 1952 sloučené s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy, od roku 1954 na témže ústavu vyučoval, v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin.
• Roku 1968 se angažoval v obrodném procesu na fakultě i mimo ni, po rozpuštění tamní stranické organizace se odmítl znovu do komunistické strany přihlásit a žádat o přijetí.
• V roce 1969 musel z politických důvodů ukončit pedagogickou činnost na vysoké škole, o rok později byl donucen fakultu opustit; vrátit se mohl roku 1990 (vedoucí semináře sociálních dějin na Ústavu pro hospodářské a sociální dějiny).
• V letech 1970–90 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Řadě dalších perzekvovaných historiků pomohl z pozice referenta k obživě zadáváním odborných úkolů pod svými či cizími jmény.
• Publi­koval v samizdatu (redaktor samizdatového Historického sborníku, vycházel 1978-1989, Zdeňku Kárníkovi to přineslo mj. i zájem ze strany Státní bezpečnosti) nebo pod cizími jmé­ny (Jan Galandauer, Eva Myšková, František Hartman, Karel Zubatý, Jiří Kolda).
• Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a rovněž na vysokých školách v rodném regionu, Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, Fakultě humanitních studií, později Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.
• V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, 1989–1990 zastával post předsedy obnovujícího se Historického klubu, 1993 byl hostujícím profesorem Ruhr-Universität Bochum, 1998 na studijním pobytu ve Vídni. V letech 1956–1969 byl členem KSČ (vystoupil, 1970 zbaven členství).

Zdroj dat https://cs.wikipedia.org/