15

Únor

0

Jelínek: Jinak se na Zemana dívají senátoři, jinak občané

Masarykova demokratická akademie

V klubu Senátor 21 se chystá ústavní žaloba na prezidenta republiky. Na dvaceti příkladech se bývalý policejní vyšetřovatel, právník Václav Láska pokouší Miloši Zemanovi dokázat hrubé porušení ústavy. Předchozí pokusy vyzněly do ztracena. I kdyby měl tento delší životnost, neprojde přes Sněmovnu. Aby se prezident zpovídal před Ústavním soudem, musí být pro třípětinová většina přítomných senátorů a třípětinová většina všech poslanců.

Počkejme si na odůvodnění podnětu. Jistě, Zeman soustavně pracuje na delegitimizaci demokratického právního státu a jeho klíčových institucí – tajných služeb či soudů. Kromě toho válčí s akademiky, neziskovkami, médii, o politických oponentech ani nemluvě. Hlasitěji než český dokáže interpretovat a hájit ekonomický i mocenský zájem čínský nebo ruský.

Pěkná kvítka má též kolem sebe. Hradního mluvčího zjevně baví vlastní zviditelňování břitkými glosami natolik, že už dávno zastínil komuniitalickační schopnosti prezidenta. Kancléř, marně usilující o bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné, se ve vícero případech pokusil ponouknout soudce ke „správnému“ verdiktu. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 dokonce zkoumá, zda počínání Vratislava Mynáře nebylo zasahováním do nezávislosti soudů za hranicí trestného činu.

Aby toho nebylo málo, přinesli Reportéři ČT informace, že v domovských Osvětimanech vytvořil Mynář rybník, aniž by si o to řádně zažádal. Vodu z něj prý používá na zasněžování sjezdovky u jím vlastněného penzionu. Ani tato operace neprošla schvalovacím řízením. Kancléř prostě počítá s tím, že mu bude měřeno zvláštním metrem, vstřícnějším, než jaký je nasazován u běžných občanů. Typický „lepšočlověk“, abychom se drželi trapného slovníku prezidenta Zemana.

Jak vidno, munici senátorům dodává sám Hrad. Přesto se ptejme, komu by žaloba na prezidenta uškodila víc? Zemanovi osobně, nebo celé společnosti? To už by se pak atmosféra opravdu dala krájet…

Václav Láska by měl se svými kolegy analyzovat průzkumy veřejného mínění. Podle CVVM je pro české občany Miloš Zeman nejdůvěryhodnější z vybraných osobností světové politiky. Nepochybně to souvisí s naším zápecnictvím. Kolik cizích státníků si Čech, Moravan či Slezan pamatuje? Leda Merkelovou s pověstí „vítačky“ nebo Trumpa s Putinem, ale ti jsou zase „nějací divní“. Tak se hlas šoupne Zemanovi.

Stejná agentura zjišťovala naši spokojenost přímo se Zemanem. Občané mají pocit, že ústavní povinnosti si Zeman plní dobře. Vyčítají mu však, že nedbá o vážnost zastávaného úřadu. Zároveň jsou ale dvě pětiny dotázaných přesvědčeny, že prezident zná jejich problémy. Stačí, že si tu a tam vyrazí po republice a vedle papalášských žranic absolvuje i nějaký ten mítink s obyvateli.

Ani nevadí, že s chutí kádruje společnost a co chvíli se otírá o „blbce“, kterých je prý mezi námi plno… Valné mínění o lidech nemá. Jiná věc je, že jim to nevadí. A když Zeman promluví o „blbcích“, každý je přesvědčen, že není řeč o něm, nýbrž o sousedovi.

Proto je větším úkolem než sesazovat prezidenta hovořit s lidmi, zasvěcovat je do kontextu a seznamovat je s pravidly, která musí ústavní činitelé respektovat. Kdysi si mnozí z nás říkali, že hůř než za Klause být nemůže. Avšak laťka vztahu k zákonům a hodnotám šla ještě níž a politická kultura soustavně pláče. Už teď se upřímně děsím toho, co a kdo přijde po Miloši Zemanovi, až se vrátí do role penzisty. Asi by nebylo na škodu zavčas zpřesnit a nejlépe i osekat prezidentské pravomoci. To je úkol pro senátory a poslance, ne sypání soli do bolestivých švů rozdělujících zdejší společnost.

 

Komentář původně vyšel 14. 2. 2019 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů