Eichler: Zubařina je poškozená veřejná služba

Debatu o zubařské péči rozvířili koncem května politici severomoravského ANO. První byl bruntálský senátor Ladislav Václavec. Navrhl opatření, která mají čerstvě vystudované zubaře udržet v českém zdravotnickém systému a zahraničním zubařům do něj usnadnit vstup. Krátce po něm pak moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák napsal otevřený dopis prezidentovi České stomatologické komory Romanu Šmuclerovi.

Vondrák v dopisu píše, že krajský úřad má v úschově „156 546 karet pacientů, kteří se v posledních letech ocitli bez zubaře“. Uvádí, že jen během roku 2021 v kraji skončilo 22 zubařů, ale novou ordinaci jich otevřelo jen 12. Připomíná, že noví zubaři ve srovnání s těmi odcházejícími přijímají asi jen polovinu pacientů. Moderní péče je totiž účinnější, ale časově náročnější. Problém také je, že zubaři v regionu stárnou. Je jich šest stovek, více než dvě stovky z nich ale mají přes 60 let.

Václavec navrhuje absolventům povinnost pracovat na pojišťovnu. Vondrák upozorňuje, že „v České republice mají všichni občané, kteří poctivě platí zdravotní pojištění, právo na bezplatnou stomatologickou péči“. Součástí řešení podle severomoravských politiků je nechat zubaře nově studovat i na Ostravské univerzitě.

Problémy se zubaři jsou ovšem napříč republikou. Před necelým rokem informoval Český rozhlas o nově otevřené ordinaci v Červeném Kostelci. Fronta pacientů v osmitisícovém východočeském městě měřila několik set metrů a na všechny se nedostalo. Při té příležitosti rozhlas uvedl, že Královéhradecký kraj má karty 55 tisíc pacientů z ordinací, které ukončily svůj provoz v předchozích pěti letech. Když se k tématu vracel letos, bylo jich už 66 tisíc. V případě obou zmíněných krajů jde o více než deset procent obyvatel. Podle údajů samotné České stomatologické komory žádného dostupného zubaře „na pojišťovnu“ nemají v okresních městech Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Prachatice a Strakonice. Jinde je k disposici třeba jen jeden. Zdaleka se tedy nejedná jen o problém malých vesnic, ze kterých by bylo možné dojíždět.

I když se začne zubní lékařství studovat na Ostravské univerzitě už letos na podzim, na první nové zubaře si počkáme nejméně pět let. Ani tito noví zubaři ale nebudou podle dnešních pravidel muset pečovat o lidi v regionech anebo přijímat pacienty „na pojišťovnu“.

Dostupnost zubařské péče je jistě spojena i s debatou o kvalitě života v regionech. Dostupnost školek a škol stejně jako kvalitní kultura pomohou přilákat mladého kvalifikovaného člověka. Dobrá veřejná doprava umožní dojíždět do spádového centra. Součástí debaty ale musí být také onen sociální rozměr. Kdo si platí veřejné pojištění, má nárok na zdravotní péči zdarma a zubařská péče je péče zdravotní. Velká část zubařů se ovšem z tohoto přístupu postupně vymkla a na politice je, aby dojednala jejich návrat. Právo na bezplatnou zdravotní péči je totiž chráněno Ústavou. Povinnost mít zdravé zuby v Ústavě ukotvena není.