Eichler: Privatizační návrhy si zaslouží alternativu

Odběry krve i všemožná vyšetření dnes často zajišťují soukromé laboratoře nebo ambulance. Jejich práci platíme z veřejného zdravotního pojištění. Hlasy, že tak dochází k vyvádění peněz z veřejného systému, zaznívají zřídkakdy. V posledním roce byly větším tématem jen nezákonné „registrační poplatky“ na formálně bezplatných gynekologiích.

Pravidelně naopak čteme o stometrových frontách při registraci nových pacientů u zubařů, nedostupných pohotovostech, přímých platbách za banální ošetření. Že se zubaři ze systému veřejného pojištění vymkli, bereme jako fakt, se kterým snad ani nejde nic dělat. V tématu si nyní znovu přisadil Miroslav Kalousek z TOP 09. Kromě prevence u nezletilých a sociálních případů je prý zubařskou péči třeba z veřejného pojištění vyškrtnout. Máme si ji hradit ze soukromého připojištění jako nadstandard. Že se na nové zuby nemohl pojistit u soukromníka, ho prý stálo několik set tisíc.

Kalousek svými výroky posouvá meze toho, co lze v politice požadovat. Kdo by chtěl za zuby platit statisíce, kdyby se soukromým pojištěním za pár tisíc ročně mohl ty stejné zuby mít zadarmo anebo za polovic? Soukromé pojištění, což je jen jiný název pro nadstandard, prosazuje i ministr zdravotnictví za TOP 09 Vlastimil Válek. Kdyby se to jeho straně podařilo, mohli bychom v celém zdravotnickém systému počítat se stejným rozpadem služeb, jaký známe ze stomatologie.

Debata o zdravotnické politice je ovšem obsazena lékaři. Nezní v ní dostatečně silně hlas pacientů. Proto diskutujeme, jak zubaře, ale i praktiky nebo pediatry, do vzdálenějších oblastí přivést. Píše se o jednorázových příspěvcích, služebních bytech i vybavení ordinace z veřejných peněz. I když jsou tyto nabídky po léta zjevně neúčinné, nepadá vůči politice zadání, že je třeba hledat řešení jiná. Vymáhat obsazení ordinací v regionech nechtějí ani zdravotní pojišťovny, i když to mají za úkol. Radikálně omezit soukromé podnikání ve zdravotnictví se nikdo nechystá.

Privatizační návrhy TOP 09 si přitom zaslouží alternativu. Třeba za první republiky by šlo běžně říci, že tam, kde nějakou službu poskytuje veřejný sektor, ji nemůže poskytovat soukromník. Požadavek by se mohl týkat zdravotní péče stejně jako vzdělávání nebo dopravy.

Dnes bychom pro takový přístup těžko hledali podporu. Zvážit, jak by se díky němu proměnila naše společnost, ale stojí za zkoušku. Nepřímé dopady války, jak je dnes pociťujeme, totiž mění naši společnost. A jde o to, aby jediná představa o společnosti po válce nebyla ta současná, kde zisky sbírají velké firmy a bohatí podnikatelé a ostatní mlčí, bojí se o budoucnost a platí drahé účty za energie anebo potraviny.

Považovat ošetření u zubaře za nadstandard postaví další překážky na cestě k pomoci, když je potřeba. Bohatým zlevní nové zuby, protože budou mít na průběžné platby pojištění. Kdo na pojištění mít nebude, pro toho se situace přinejlepším nezmění. Do menších měst, kde zubaři dnes chybí, je nadstandard nepřinese. Jinou nabídku nám dnes vláda nedává.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 13. prosince 2022 v deníku Právo.