Eichler: Krizi nezvládneme bez vyjednávání

Demokratickou politiku máme, abychom mohli své rozpory řešit jednáním. Snad proto rádi říkáme, že je to sice špatný systém vládnutí, nemáme ale žádný lepší. Strany v demokratické politice zastupují zájmy a zkušenosti svých voličů. V ideálním světě by nejspíš vládly tak, že by silnější strana prosadila většinu svých nápadů a strana slabší jen něco. I ona by se ale mohla voličům vykázat výsledky své práce.

Česká debata politice už léta nepřeje. Pamatujeme si ještě vyprávění o politice nepolitické. Měla stavět na jednorázových tematických hnutích, a ne na bývalých tradičních, masových stranách. Dnes a denně pozorujeme Andreje Babiše, ale i piráty a další, jak nás přesvědčují, že je potřeba vláda odborníků. Jako kdybychom zapomněli, že základem politiky je konflikt. A že odborníci pro něj mají chystat podklady.

Až časem posoudíme, nakolik do vývoje naší demokracie zasáhla pandemie koronaviru. Nejde přitom o to, jak úspěšně stát velkou zdravotní krizi zvládal. Díky vyhlášení nouzového stavu k tomu totiž začal využívat mimořádné prostředky. Došlo na uzavírání hranic a obchodů i na zákazy vycházení. Důvodem byla ochrana lidských životů. Když během jara 2020 vláda nezmatkovala a nezlehčovala vážnost neznámé situace, vedla si dobře. Použití mimořádných nástrojů bylo odůvodněné.

Dnes od zdejší pravice slýcháme válečnou rétoriku. Máme se sjednotit k válce, kterou prý vedeme s Ruskem. Je třeba přidat na zbrojení. Další témata mají počkat. I to demokratické politice škodí. Vypadá to, jako kdyby nemohla řešit více otázek najednou. Co ale chtít od vlády, která nedokáže nouzový stav využít ani k tomu, aby na pražském hlavním nádraží postavila pro několik set ukrajinských uprchlíků polní kuchyni a tamní dobrovolníky posílila pár desítkami vojáků.

Do toho sledujeme, jak málo funguje náš parlament. Problémy začaly, když vláda Mirka Topolánka získala většinu ve Sněmovně díky dvěma přeběhlíkům. Dnešní rozbíjení schůzí Sněmovny společnýma rukama ANO a SPD krizi demokratické politiky u nás jen prohlubuje.

Mějme přitom na paměti, že nástup různých odstínů fašistických režimů v meziválečné Evropě byl spojen právě s krizemi nefunkčních parlamentů. Kde nebylo možné řešit problémy jednáním na parlamentní půdě, tam stoupala vůle předat moc autoritářům, kteří už od pultíku dlouhé hodiny žvanit nebudou.

Máme za sebou dva roky mimořádných opatření. Byla a jsou různě podložená a využívaná, a proto je třeba vést debatu, jak zajistit prostor dalším potřebám a zájmům lidí ve společnosti. Třeba pro zajištění bydlení a důchodů nedělá vláda viditelně nic, i když si to dala za úkol sama. A to je před námi řada dalších krizí, které budou tlačit k vydávání rozkazů namísto vyjednávání. Nepůjde jen o možný nedostatek plynu nebo ropy. Evropou obchází vlna vysokých teplot. Leckde je sucho. Časem se můžeme dočkat přídělů vody i uprchlíků před vedrem. Jsme si jistí, že pod tlakem takových krizí bude stát zohledňovat všechny zájmy a vyjednávat dříve, než rozkáže?

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel v úterý 24. května 2022 v deníku Právo.