Eichler: Jako kdyby nám společně o nic nešlo

Svátek práce slavili lidé napříč Evropou. Ve Francii pokračovali v protestech proti prodloužení věku odchodu do důchodu. Nenecháme vládu ukrást dva roky těm, kdo pracovali celý život, volali.

V Německu sociálně demokratický premiér Olaf Scholz zdůrazňoval význam solidarity a předestíral, že jeho vláda chce více kolektivních smluv mezi odbory a firmami. Připomínal, že síla zaměstnanců a firem při vyjednávání o mzdách a pracovních podmínkách není rovná. Úkolem jeho strany je tuto nerovnost srovnávat. Vyjednávat se má „z očí do očí“.

Rakousko zažívalo demonstrace proti fašismu. Ve chvíli, kdy na čele průzkumů stojí pravicově-populistická a národně-konzervativní Svobodná strana Rakouska, je to docela případný důvod vyjít do ulic. Polská levice navrhla sedmihodinovou pracovní dobu a srovnání výplat mužů a žen. Kritizovala také vládní Právo a spravedlnost, že buduje státní kapitalismus, a ne stát pro lidi.

Společným znakem těchto i dalších prvomájových demonstrací byly tisíce lidí v ulicích, viditelné stranické barvy a prapory, projevy lídrů a především jasné politické požadavky. To všechno českému Prvnímu máji už nějaký čas chybí. Jako kdyby převážila příležitost oslavovat lásku a hezké počasí. A z volání po změnách ve společnosti a střetech na obranu politické demokracie se stala nepříjemná povinnost, kterou lze nechat na jindy.

Společnost se přitom mění jen díky každodenním politickým střetům. Nepředkládat jasně vlastní požadavky a dobrovolně vyklidit veřejný prostor je neodpovědné. Přátelská shromáždění desítek lidí v barvách ČSSD na jedné a KSČM na druhé straně pražského Střeleckého ostrova anebo jinde po republice nestačí.

Dobrá zpráva pro zástupce zaměstnanců i politickou levici je, že ANO ani SPD po spojování se Svátkem práce netouží. ANO v něm vidí příležitost pro polibek chránící před ztrátou lásky. Druhá opoziční strana zdůrazňuje, že jde o volný den a svátek, který svůj politický obsah dávno ztratil. Žádné výraznější vystoupení ke Svátku práce nepřipravily ani strany vládní pětikoalice.

Volný prostor pro politiku během Svátku práce tedy zůstává. I témata z dalších evropských zemí by šla snadno využít. Prodlužování věku odchodu do důchodu má v šuplíku i naše vláda. O kolektivních smlouvách Fialův kabinet naopak nemluví, i když má jejich rozšíření za úkol. Obavy o demokracii jsou s ohledem na jednobarevnost parlamentu na místě. Aktuálním tématem je očividně i zkrácení pracovní doby.

Problém je jistě v rozšířeném názoru, že o své věci se má každý člověk starat sám a obracet se o pomoc na druhé je snad hanba anebo přiznání vlastní slabosti. O to druhé přitom nakonec jde. Každý jeden člověk je sám o sobě slabý. Vždy jde o to, kdo a jak člověku pomůže, aby s tím silnějším v systému mohl jednat „z očí do očí“.

O zajištění této podoby rovnosti nakonec během Svátku práce jde. Musíme ale brát vlastní potřeby vážně a nebát se jich veřejně domáhat. Na to jsou pak potřeba demonstrace i politické strany. Lásku a hezké počasí si můžeme připomínat i bez nich.

Komentář Patrika Eichlera původně vyšel 3. května 2023 v deníku Právo.