23

Duben

0

Eichler: Hamáčkův dopis Babišovi. Máme důvody k obavám

Masarykova demokratická akademie

Jan Hamáček získal během koronavirové krize pověst zručného organizátora. Když se chopil řízení ústředního krizového štábu, začaly z vládní úrovně proudit dodávky materiálu i informace. Do té doby první nebylo a na druhé nebyl spoleh. Shodnou se na tom Hamáčkovi kritici zleva i zprava i lidé z krajů a obcí, kteří mají v čase krize na starosti provádění vládních nařízení v poli.

Během úterka jsme se nejprve dověděli, že by KSČM byla ochotna podpořit pokračování nouzového stavu do 17. května. A následně, že Andrej Babiš nouzový stav prodlužovat nechce. A že si to nepřejí ani ministři, které si do vlády přivedl.

Jan Hamáček reagoval zveřejněním dopisu, který předsedovi vlády zaslal den předtím. „Při povodních bylo vždy pravidlem, že krizová opatření se ruší až v případě, kdy začne klesat voda a přestalo pršet. Případy koronaviru zatím stále rostou,“ napsal k tomu do facebookového postu, k němuž text dopisu připojil.

A upozornil, že zásadní prohlášení — což oznámení o konci nouzového stavu jistě je — mají vznikat na jednání vlády a po konzultaci s odborníky. Nemá je předseda vlády mimochodem vyhlašovat v soukromé televizi. Hamáčkova argumentace stojí za zaznamenání pro budoucí paměť. A také proto, že ukazuje jeho přístup ke zvládání krize, během které se na rozdíl od předsedy vlády neměl potřebu schovávat.

„Mají-li být pozitivní výsledky dosavadního enormního úsilí směřujícího k eliminaci pandemie nemoci COVID-19 zachovány, respektive zmnoženy, je zcela nezbytné nouzový stav prodloužit,“ píše Hamáček v úvodu a vypočítává, o jaké možnosti stát v případě ukončení nouzového stavu přijde.

Pouze nouzový stav umožňuje státu koncentrovat na zvládnutí krize významné množství osob a materiálu; díky němu lze „obstarat potřebný materiál v řádu hodin či jednotek dnů“; „dává možnost přednostního zásobování stanovených subjektů a požadování věcné pomoci v podobě dodání materiálu či služeb“; jen za nouzového stavu je možné ukládat pracovní povinnost a „řešit kritickou situaci s nedostatkem personálu v nemocnicích, zařízeních sociálních služeb apod.“; nástrojem nouzového stavu je možnost „omezit možnosti vstupu na území České republiky“.

A prakticky upozorňuje, že díky nouzovému stavu je například zajištěna hromadná péče o děti pracovníků ve zdravotnictví a složkách integrovaného záchranného systému v době, i když jsou školy jinak uzavřeny. A že nouzový stav umožňuje zaměstnance v bezpečnostních a záchranných složkách anebo ve zdravotnictví využívat nad rámec jejich pracovní doby a přesčasové práce. Hamáček v dopise také rovnou sám píše, že vláda nemusí využít všechny možnosti nouzového stavu, že ale jeho ukončením o tyto možnosti přijde.

Dopis ministra vnitra odpovědného za krizové řízení předsedovi vlády lze číst jako výraz jeho obav, jak bude krizové řízení fungovat v budoucnu. Budou to tiskové konference, kde premiér Babiš slíbí osobně dovézt cokoli komukoli, i když ve skladu za pár týdnů zase nic nebude?

Tři Hamáčkovy obavy

Z dopisu mi jako čtenáři vyvstávají tři Hamáčkovy obavy. Za prvé, že zrušením nouzového stavu se všechna další opatření vlády na zvládnutí koronavirové infekce stanou spontánně nevymahatelná. Za druhé, že dramaticky zesílí tlak na otevření škol, protože zmizí povinnost zajišťovat péči o děti pracujících ve zdravotnictví anebo u hasičů. A za třetí, že při personálních kapacitách zdravotnických a bezpečnostních složek další pokračování krize přivodí jejich kolaps.

Jistě, nic z toho nemusí nastat. Česká republika se neocitla v situaci Itálie nebo Španělska s tisíci mrtvých. Minstr vnitra nás ale varuje, víme, že má epidemiology ve svém krizovém štábu, a víme, že je to schopný organizátor.

Navíc, v den, kdy Hamáček zveřejnil svůj dopis předsedovi vlády, publikoval Český rozhlas na svém webu výtah z týden starého vystoupení šéfa Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška před zdravotnickým výborem Sněmovny.

Dušek ve výběru Českého rozhlasu říká, že není jasné, v jaké fázi se pandemie nachází a že neznáme podíl populace, který se s koronavirem již setkal. Upozorňuje, že kdyby po uvolnění opatření nastal rychlý průchod koronaviru populací, můžeme denně přes jeden a půl měsíce potřebovat i osm tisíc lůžek s plicní ventilací.

Z Duškova vystoupení si jako čtenář beru především informaci, že metodicky je zdravotnictví připraveno koronavirus nebo jinou podobnou situaci zvládnout. Ba, že si je Dušek dobře vědom, že zdravotnická data shromážděná veřejnými systémy v žádném případě nepatří do rukou soukromníků. Což mě jako čtenáře velmi těší. Že ale modely, jak bude koronavirus na populaci dopadat v různých situacích, jsou různé, že o nich nepanuje jistota a že zvládnout krizi bez spolupráce veřejnosti nepůjde.

Ministr vnitra k tomu říká, že veřejnost spolupracovat nebude, když se jí řekne, že krize skončila. A předseda vlády veřejným oznámením, že nouzový stav prodlužovat nechce, veřejnosti to, že krize skončila, včera řekl.

Jistě je na místě otázka, proč mají mít občané České republiky zakázáno vycestovat z republiky. Na místě je stopovat další a další aféry Adama Vojtěcha na ministerstvu zdravotnictví. A je nezbytné lámat z opozice její stanoviska k hospodářské politice v dalších měsících a letech. Na místě je ale také otázka, zda Andrej Babiš neohrožuje veřejné zdraví návrhem ukončit nouzový stav stejně, jako ho ohrožoval nechutí ho vyhlásit.

Komentář původně vyšel 22. dubna 2020 na webu Deníku Referendum.

Ochrana osobních údajů