01
Listopad
Masarykova demokratická akademie
Sociální demokracie se v komunálních volbách 2022 vydala cestou koaliční spolupráce. Bylo to správné rozhodnutí? Jak se vyplatila tato cesta v Praze a co ovlivnilo výsledek celopražské koalice Solidarita? Co můžeme z analýzy volebních výsledků Sociální demokracie v komunálních volbách vyčíst o stavu strany?
Nejen na to přišla řeč při rozhovoru ředitele Masarykovy demokratické akademie Patrika Eichlera s politologem a analytikem Jiřím Koubkem. Jiří Koubek je autorem nové analýzy MDA Cestou koaliční strategie. ČSSD v komunálních volbách 2022. Volebním výsledkům Sociální demokracie se ale věnuje dlouhodobě. Vedle jiného je autorem studií Silné osobnosti, výhody spolupráce. ČSSD v krajských volbách 2020 (MDA, 2021), Přehled výsledků ČSSD v krajských volbách 2000–2016 (MDA, 2020), Komunální volby 2018. ČSSD a její výsledky v časovém srovnání (MDA, 2019) a Volební chování českých velkoměst v historické perspektivě se zaměřením na výsledky levice (MDA, 2019).
Rozhovor si můžete pustit na našem Youtube, Spotify nebo Apple Podcasts. Níže najdete také přepis celého rozhovoru.
Jiří, není to první studie, kterou jsi pro MDA připravil. Věnoval ses už velkoměstům, komunálním volbám nebo krajským volbám. K čemu je taková politická analýza a co si z dobré politické analýzy může třeba i politik vzít?
Politická analýza může být zdrojem informací, užitečných generalizací, případně i nějakých vysvětlení, nebo v nejlepším případě i predikcí. Texty, které píšu o volbách já, jsou spíš přehledové studie, než v pravém smyslu politické analýzy, které by vysvětlovaly strukturální příčiny výsledků.
To znamená, že má studie může být užitečný výchozí materiál pro nějakého analytika, který se opravdu vyzná ve vnitrostranickém dění Sociální demokracie. On se už díky studii nemusí ponořit do volebních výsledků, protože z mé studie vyčte určité korelace a generalizace a může se pak zahloubat do konkrétních případových studií. Třeba jak to dopadá dlouhodobě v jednom konkrétním městě, které ho bude zajímat.
Hodně se v této, ale i v minulých studiích věnuješ proměně geografické podpory Sociální demokracie. Kde dnes může sociální demokracie čekat, že bude mít své voliče?
Podpora se proměňuje v čase. Ještě před asi 4–8 lety jsem psal o širokém jihu republiky, kde byla podpora Sociální demokracie o něco vyšší než v průměru. Dnes se tento jih poněkud zúžil. Vlastně je to část jižních Čech, Vysočina a východní Čechy. Takže to těžiště se posunulo a je v tom nápadná podobnost s tím, jak dopadly poslední krajské volby. Byly to kraje, kde Sociální demokracie obhajovala z pozice hejtmana. V těch 4 nebo 5 krajích byla zřetelná korelace relativně většího úspěchu.
Samozřejmě se bavíme o výsledcích v kontextu výrazného propadu, ale relativně menší propady byly vidět tam, kde fungovalo něco, co ve svých studiích nazývám jako incumbent effect. Tedy tam, kde sociální demokraté mají ještě nějaké starosty, hejtmany v úřadech, lidi ve funkcích.
To je, myslím, srozumitelné docela dobře. Když se podíváme na ty komunální volby v roce 2022, tak víme, že Sociální demokracie v celé řadě míst nekandidovala pod svým vlastním názvem. Jak to bylo?
Snažil jsem se ve studii ukázat asi pět různých modelů kandidatur. Mezi rokem 2018 a 2022 totiž opravdu došlo k výrazné změně v tom smyslu, že způsoby kandidatur Sociální demokracie jsou daleko rozmanitější, než byly kdy dříve.
Pro delší časové srovnání – ještě v roce 2014 Sociální demokracie v té množině obcí, kterou jsem zkoumal, tedy v malých, středně velkých a velkých městech, v zásadě skoro výhradně všude kandidovala pod stranickou značkou, tedy jako ČSSD. A když to řeknu velkou zkratkou, tak loni pod značkou ČSSD nekandidovala prakticky skoro nikde. Neboli ten první model, klasická značka ČSSD, byl vyloženě okrajový.
Druhý model byl něco, co jsem nazval jako rozšířená značka, typicky například ČSSD a nezávislí kandidáti. Spočíval v tom, že ve značce se nějakým způsobem objevil název sociální demokraté, sociální demokracie.
Přihlaste se k odběru zpráv z Masarykovy demokratické akademie. Dostávejte jednou měsíčně do své emailové schránky ty nejčerstvější informace o našich připravovaných debatách a konferencích, knihách, studiích a dalších novinkách z naší činnosti spolu s přehledem toho nejzajímavějšího, na co jsme v našem okolí narazili.
Navíc každý týden najdete přímo ve svém emailu stručné shrnutí komentářů lidí z okruhu MDA, které dávají aktuální dění do kontextu.
Odesláním údajů souhlasím s jejich zpracováním za účelem zasílaní informací o aktivitách Masarykovy demokratické akademie.
Ale ještě častější byl model, který jsem nazýval jako krycí značky, například Zdravé město XY, Za prosperující město. I u něj jsem se ale díval, jestli sociální demokraté kandidují za ČSSD jako navrhující stranu. Většinou tomu tak bylo, ale bylo i několik měst, kde evidentně šlo o sociální demokraty, ale nekandidovali za ČSSD jako navrhující stranu. Nebo všichni byli vedeni jako nezávislí kandidáti. To byl, myslím, Trutnov a Svitavy.
Dalším modelem byly otevřené koalice. Na něm je nejzajímavější, jak pestré ty koalice byly – od SPD, komunistů nebo ANO až po Zelené a Piráty.
Pak existovalo něco, co by se dalo nazvat jako skryté koalice. To jsou to vlastně individuální kandidatury sociálních demokratů ne za ČSSD jako navrhující stranu, ale jako nezávislí kandidáti. Nicméně šlo o členy ČSSD kandidující na kandidátkách jiných etablovaných stran. To byl také poměrně častý model.
A potom samozřejmě byla města a obce, kde ČSSD nekandidovala nebo se nevyskytovala nijak, ani jako jednotlivě kandidující členové. Když to shrnu, tak ta různorodost kandidatur je nebývalá a jestli byly volby v roce 2018 rokem propadů, tak rok 2022 by se možná mohl nazvat jako rok rozpadů. Ta různorodost mohla mít někde i negativní dopad na výsledky.
Ve tvojí studii kromě jiného píšeš, že se Sociální demokracie se vytrácí z úrovně měst s 10 až 30 tisíci obyvatel. To znamená velkých měst, ale nikoliv okresních center. Dá se to nějak vysvětlit?
Dá se to vysvětlit oslabováním, někde možná i rozpadem stranické infrastruktury. To znamená především menším počtem osob ochotných kandidovat za subjekt, jehož součástí by byla ČSSD. Já mám dokonce obavu, že to oslabování se týká i měst větších, než je těch 30 tisíc obyvatel. Jenomže samozřejmě tím, že jsou ta města větší, tak v nich je zkrátka větší množina lidí, odkud ještě brát. Ale to oslabování relativně vzato je zřetelnější právě v těch větších obcích.
A samozřejmě to může souviset i s podmínkami v každém konkrétním městě. Obzvlášť velká města jsou každé určitým stranickým mikrosystémem, takže v nich pak hodně záleží na tom, jestli Sociální demokracie vůbec kandiduje z pozice obhajující strany, jestli vůbec byla předchozí období v zastupitelstvu a pokud ano, tak zda není zcela mimo osu hlavního střetu v tom daném městě. To je klasicky problém v Praze a možná nejen v Praze.
Máš celou řadu mezinárodních zkušeností a znalostí – má situace Sociální demokracie pravzor v některé jiné zemi?
Otázka je, jestli pravzor v tom smyslu, že bychom našli opravdu srovnatelný případ strany, která nejdřív vypadla na celonárodní úrovni ze sněmovny, a poté se vlastně setrvačností ten propad dál odehrával na nižších úrovních. Abych byl upřímný, tak mě nějaký podobný příklad v tuto chvíli nenapadá.
Ty jsi patřil asi před deseti lety do autorského týmu knihy Mezi masovou a kartelovou stranou. Na jedné z debat při představování té knihy jsi předpověděl, a my to máme nahrané, zhroucení volební podpory Sociální demokracie po roce 2013. Já se teď nebudu ptát na ty důvody, ale když se bavíme o rozpadu stranické struktury, jsou tam nějaké dlouhodobé trendy, které se v případě Sociální demokracie dají uvést a vysvětlují to, proč se teď bavíme na příkladu komunálních voleb 2022 o tom, že se struktura Sociální demokracie se rozpadá?
Z těch středně až dlouhodobých trendů nebo příčin bych asi viděl jako hlavní příčinu demografickou. Jádrové voličstvo samozřejmě stárne, stejně jako stárne členstvo a stárnou i ti lokální politici. Tam, kde byla určitá personální kontinuita kandidátních listin mezi lety 2014, 2018 a 2022, tak tam zkrátka bylo vidět, jak se průměrný věk kandidujících posouvá. Tam, kde tato kontinuita nebyla, tak to často vedlo k rozpadům, takže tam vlastně nekandidoval nikdo.
Takže na prvním místě asi demografická slabina, což se týká ještě mnohem více komunistů a možná se to začne týkat ve větší míře i lidovců.
Pak z těch středně až krátkodobých příčin to může být něco, co jsem ve studii napůl vážně nazval jako stud za značku, i když stud je kategorie úplně jiného druhu.
Může to také samozřejmě souviset s momentem spoluvládnutí s ANO. Ti, kdo by za spoluvládnutí ANO byli vděční a šťastní, budou radši volit spíše ANO, případně dokonce třeba SPD, a ti, kdo ne, tak by se zase třeba dívali po nějakých místních sdruženích.
Některé ty krycí značky mohou pro vnějšího pozorovatele, pro někoho, kdo se nevyzná opravdu dobře ve vnitrostranickém dění, vyvolávat dojem minimálně určitého upozaďování té značky v loňských komunálních volbách.
Dá se velmi utilitárně říct, který z modelů kandidatury ČSSD byl úspěšnější? Jestli ten, když kandidovala pod skrytou hlavičkou na cizí kandidátce, nebo pod svým vlastním jménem?
Jednak se to nedá říct jednoznačně ani z hlediska nějaké korelace, kterou by šlo vysledovat z výsledků a z těch pěti nebo šesti modelů kandidatury. A zadruhé je tam i problém, jak se vyvarovat záměny korelace a kauzality. To znamená, že my nevíme, jestli u té množiny měst, kde zrovna z nějakých důvodů docházelo k těmto krycím značkám a byly tam třeba úspěšnější výsledky, byl ten relativní úspěch nebo menší neúspěch opravdu dán strategií krycí značky anebo zkrátka tím, že tam jsou lokálně dlouhodobě úspěšní lídři.
To se vlastně týká všech modelů kandidatur. To znamená, že nefunguje ani jednoznačná korelace a obzvlášť u kauzality je potřeba si dávat ještě větší pozor. Tuhle otázku jsem si vlastně ani v přehledové studii nekladl.
V prostředí Sociální demokracie se opravdu hodně debatovalo o pražské kandidátce Solidarita. Do kterého z modelů, se kterými jsi pracoval ve studii, patří? A proč měla takový výsledek?
To je složitá věc. Samozřejmě ty modely nejsou perfektní. Velmi záleží, jak se vymezí a hlavně pak, jak se vybrané město interpretuje. Příkladem je určitý překryv mezi modelem aliance a mezi modelem krycí značky. Solidarita by se na jednu stranu dala chápat jako krycí značka, na druhou stranu to byla koalice se stranou Zelených a dalšími menšími levicovými subjekty.
U řady konkrétních měst, když se člověk nemůže z principu věci zahloubat do empirie každého jednotlivého z nich, se tak zkrátka musí udělat nějaké arbitrární rozhodnutí. Pardubice budeme ještě chápat jako krycí značku, zatímco město XY už jako koalici.
Řídil jsem se tím, že tam, kde ty otevřené koalice byly s nějakým celostátně relevantním subjektem, tak jsem je chápal jako koalice, zatímco tam, kde šlo spíš o spojenectví s lokálními uskupeními a zároveň tam byl moment krycí značky – neboli se nijak nevyskytoval název ČSSD – tak jsem to interpretoval jako krycí značku.
A v Praze, abych se vrátil k otázce, proč to pro Sociální demokracii nedopadlo úplně dobře, jsem už částečně problém naznačil. Vlastně už předchozí období byla Sociální demokracie mimo zastupitelstvo a pokoušela se o návrat, a i proto byla mimo osu hlavního střetu na pražské úrovni. Opoziční výzva šla ze strany ODS a ze strany ANO a i samotná tehdejší pražská koalice byla velmi rozmanitá a složitá. Sociální demokracie zkrátka nenašla cestu, jak se do té osy dostat.
A pak jsou samozřejmě problémy strukturální. Praha je místo, kde je voličstvo obzvlášť kritické vůči Andreji Babišovi a komukoliv, kdo se s ním podílel na vládě. Navíc je Praha městem, kde byla Sociální demokracie vždycky slabá.
Ale to, o co jsem se snažil v mé studii, bylo ukázat, spíš než nabídnout nějaký komplexní set vysvětlení, že volební výsledek Solidarity se daleko víc podobal volební mapě Zelených, než volební mapě ČSSD.
Pak jsem se díval na strukturu kandidátní listiny a preferenční hlasy. I tam bylo vidět, že přínos Zelených do výsledku Solidarity byl patrně větší, než přínos Sociální demokracie v Praze.
Když v podstatě říkáš, že ČSSD se dostatečně nepodílela na výsledku pražské koalice, tak se to určitě dá ve vnitrostranickém prostředí vyložit kriticky vůči síle Sociální demokracie v hlavním městě. Jakou roli ve výsledku voleb sehrála třeba otázka, že v řadě městských obvodů Sociální demokracie ani kandidátky nestavěla?
Jednak nestavěla, a zároveň byl v Praze další problém, tím jsem chtěl navázat. Praha, jak je dvouúrovňová a souběžně se volilo do městských částí, tak měla problém určité nečitelnosti, nesrozumitelnosti. Myslím to tak, že i v Praze byla rozmanitost koaličních vzorců mimořádná.
Od sídlištních městských částí Praha 11 nebo Praha 12, kdy ČSSD, respektive její členové, kandidovali na kandidátkách s komunisty, v jedné dokonce s komunisty a SPD – čili to je ten model solitérských kandidatur nebo skrytých koalic – po jiné městské části, kde ČSSD víceméně replikovala s nějakými místními obměnami model Solidarity. Například dvě důležité městské části, pokud si pamatuji, tak Praha 2 a Praha 8, měly koalici ČSSD, lidovci a Zelení.
Co tím chci říct. Když jste pražský volič ČSSD a díváte se na alianci na úrovni magistrátní a porovnáte si ji pro sebe třeba s aliancí na Jižním městě, tak z toho můžete být zmaten. A kdybyste se nedejbože podíval na Prahu jako celek a zjistil, jak to bylo mnohobarevné – ale to teď nemyslím úplně jako kompliment – tak byste jako ten dotyčný volič mohl být zmaten ještě více.
Znamená to, že máme po volbách v roce 2022 Sociální demokracii, jejíž členové se v celé řadě míst spíše skrývají, než by se k její značce hlásili. Máme stranu, která v části republiky není schopná postavit samostatné kandidátky anebo se ani není schopná zapojit do kandidatur s jinými politickými stranami. V nějaké podobě to platí i v hlavním městě.
Ano, a já to nechci nějak příkře hodnotit, protože ten moment propadů byl skutečně v roce 2018. To byl klíčový moment, který Sociální demokracii ve spoustě měst vyřadil úplně ze zastupitelstev. Čili tam byly nějaké pokusy o návrat, které se v řadě měst zajímavě povedly.
Zadruhé, pokus o navázání aliancí je nepochybně racionální strategií řešení. Pokusem o řešení toho, že strana strukturálně slábne, ubývá jí celostátně členů i lidí ochotných za tu stranu kandidovat. To znamená, že ta alianční strategie, myslím si, dává smysl.
A tou cenou, kterou za to v některých místech můžete jako Sociální demokracie platit, je třeba zřeknutí se té značky. Protože když se někde rozhodnete kandidovat s nějakým zajímavým lokálním uskupením, tak je dost dobře možné, že to lokální uskupení si třeba v koaličním vyjednávání vymůže, aby byl ten moment značky ČSSD nebo sociální demokracie, rok po konci spoluvládnutí s Babišem, potlačen. To říkám jako obecnou tezi, aniž bych k tomu teď měl příklad.
Jakým způsobem může Sociální demokracie pracovat na tom, aby se vrátila k politické moci ve větším rozsahu, než že přistoupí na alianční spolupráci? Říkáme, že alianční spolupráce je v dané chvíli v pořádku. Nicméně jaké další cesty bys jako politolog doporučil?
Může to znít jako hraběcí rady, ale samozřejmě se pokusit nějak regenerovat, revitalizovat členskou základnu. Já vlastně daleko víc věřím na tu opravdu mravenčí práci na místní úrovni, zkrátka na práci s lidmi, potkávání živých lidí s živými lidmi, než na nějaké marketingově digitálně virtuální metody.
I když se podíváte na ty regiony, kde strana relativně odolává, řekněme ten jihovýchod Čech, tak to je v zásadě podobný region, kde v čase svých krizí a rozpadů odolávali ODS i lidovci.
Já mám takovou zase vyloženě pracovní tezi, že tyto regiony jsou taková politická lednička. Materiál se v nich pomaleji kazí a může to souviset s tím, že jde o regiony, kde je silnější duch určité pospolitosti, obzvlášť právě v těch menších sídlech.
A pokud by se sociálním demokratům a jejich členským základním organizacím podařilo nějak obnovit tohoto ducha pospolitosti, přivést nové lidi, třeba i přes ty aliance, tak to nemusí být špatná cesta, pokud ty aliance budou nějak kompatibilní s tím, co by mohla znamenat Sociální demokracie.
To by snad mohla být ta cesta, ale určitě to je návod příliš obecný k tomu, než aby z něj hned zítra sociální demokraté dokázali najít tu správnou cestu k návratu.
Myslím, že když tohle okresní předseda Sociální demokracie uslyší a udělá si seznam třiceti lidí, kteří vedou místní kulturní, společenské, veřejné instituce, neziskové organizace a odbory a všechny je obejde, tak to je ta cesta, když ji přeložím do praktického návodu.
Znovu se zeptám na tvůj pohled do zahraničí. O návrat k moci se pokoušeli francouzští socialisté, Holanďané, samozřejmě Poláci, v nějaké podobě Slováci a našli bychom další strany, které si prošly velkými problémy a tak či onak se pokoušejí nebo pokoušeli o návrat k politické moci. Je nějaká inspirace nebo třeba strana, o níž bychom se mohli bavit třeba za dva, tři měsíce nad jiným textem a říci si, ano, tady právě tento model je ten, který pomohl, a teď pojďme zjistit, jestli ho umíme kontextově přeložit do českého prostředí?
Pokud se tedy teď bavíme o Sociální demokracii na celostátní úrovni, jestli tu otázku chápu správně, tak samozřejmě to první, co je potřeba vytknout před závorku, je porovnávání porovnávatelného. To může mít mnoho různých aspektů. Jeden je, jak moc fragmentarizovaný je stranický systém.
Tam by mě napadalo Nizozemí, ale v něm se zrovna nepovedl ten návrat. Nicméně PVDA je vlastně strukturálně v podobné pozici s ohledem na to, že v nizozemském stranickém systému je zkrátka velký přetlak.
Pokud bychom se opravdu dívali po nějakých zajímavých návratech, tak bych se nedíval úplně daleko: Poláci a jejich Levice. I když tam zase nebude sedět jiný aspekt srovnávání, a to je třeba historický původ a aktuální struktura levicové koalice. V Polsku se jim podařilo najít zajímavý alianční vzorec spojující novou progresivní levici s tou „starou“, postkomunistickou levicí. To je vzorec, který v Česku není k dispozici už jen proto, že česká Sociální demokracie je sociální demokracie obnovená, historická, a nikoli sociální demokracie typu středo-východoevropských zemí, kde se vlastně zmutovala z přejmenovaných a redefinovaných komunistických stran.
Každé to srovnávání má svoje vady, ale když odhlédneme od detailů, tak možná, že ten polský příběh by mohl být inspirativní. I s ohledem na to, že tam mají podobný volební systém, protože samozřejmě i to je důležitý aspekt srovnávání.
Poslední otázka ode mě. Čteš teď něco zajímavého? Napsal jsi něco zajímavého? Viděl jsi zajímavý film? Čemu se věnuješ, když zrovna nedokončuješ k vydání svou vlastní studii Cestou koaliční strategie: ČSSD v komunálních volbách 2022?
Četl jsem teď zajímavé texty na téma Izrael. Izraelský pokus – už starý pokus, to je vyloženě návrat do starých časů – o přímou volbu premiéra. Mimořádně neúspěšný experiment.
Pak se chystám si přečíst brazilský volební systém, otevřené listiny, a mám opravdu dlouhý seznam knih, ke kterým se chystám prokousat. Ale teď jsem poslední dobou četl tohle.
