06
Prosinec
0
Masarykova demokratická akademie
Řešení klimatické krize mimo hranice neoliberální politiky nabízí texty v právě vydaném sborníku Růst, nebo život? Cesty z ekologické krize (➡️ kupte si sborník tady). Pro Masarykovu demokratickou akademii ho sestavil Josef Patočka, výzkumník Platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set, pedagog FSS MUNI. Právě s ním ředitel MDA Patrik Eichler probral v rozhovorech MDA témata, která pro českou debatu sborník otevírá.
Poslechněte si Rozhovor:
Rozhovory Masarykovy demokratické akademie můžete odebírat na našem Spotify, Apple Podcasts a Youtube.
Ty jsi pro nás připravil knihu, která se jmenuje Růst, nebo život? Cesty z ekologické krize. Budu rád, když ji na úvod našeho rozhovoru krátce představíš. V předmluvě píšeš, že s úvahami o Green Dealu, s podobou ekologické transformace, která se odehrává ať už ve Spojených státech nebo v Evropské unii, z řady ohledů nesouhlasíš, ale že se s ní otevírá prostor, do nějž je možné přicházet s vlastními návrhy změn. Mohl bys obě ty teze rozvést? To znamená, s jakými návrhy se dá do toho nově otevřeného prostoru vstoupit a jaký prostor se nám vlastně otevřel?
Řekl bych, že s evropským Green Dealem, jak ho po předposledních evropských volbách oznámila Evropská komise, se ve skutečnosti ten prostor v něčem začal znovu zavírat.
Je potřeba říct, že ta kniha zachycuje spíš debatu, která probíhala před tímhletím bodem, kdy se politický prostor znovu proměnil. A tehdy pod vlivem velkých ekologických protestů po celém světě, které byly spojené se jměnem Grety Thurnbergové, ale nejenom s ní, a s celým klimatickým hnutím studentstva, byla spojená diskuze o – v řadě ohledů zásadně odlišné – představě, jak by ekologická transformace měla vypadat, abychom mohli lépe fungovat s ostatním životem na této planetě.
A v něčem to, co ta kniha předznamenává, varuje před tím, co se stalo: že ekologickou agendu spolknul převládající politicko-ekonomický neoliberální přístup. Stalo se to zejména v Evropě, ale v podobě Bidenova programu i ve Spojených státech.
A my dnes vidíme, že tento program neoliberální ekologické transformace naráží na svoje meze. Tím pádem je aktuální se k té knize vrátit a říct si, jaké byly návrhy na důslednější ekologickou transformaci, ale především sociálně mnohem spravedlivější pro širokou většinu lidí, které by nebyly tolik v zájmu byznysu, kapitálu a velkých firem, jak to vidíme dnes, ale v zájmu širokých lidových vrstev tak, tak aby měly šanci získat společenskou většinu.
Teď po prezidentských volbách ve Spojených státech vidíme, že to je znovu aktuální úkol. A ta kniha nám umožňuje se k té diskuzi vrátit a říci si, jak bychom na to šli, kdybychom to chtěli zkusit takzvaně znovu a lépe.
Ještě bych zůstal v té Evropě, protože v Česku je debata o Green Dealu spojená s tím, jestli tady budeme dieselová auta vyrábět, nebo je budeme dovážet z Německa. Tak v čem se uzavřel ten prostor v západní debatě? A to znamená cokoliv, dejme tomu pojmu úplnou volnost.
Mohli bychom mluvit o tom, že ty texty, které sborník shrnuje, předkládají různé návrhy a poznámky k programu změny, který by opouštěl prostor vytyčený neoliberalismem, v němž se pořád bavíme o tom, jak tu změnu udělat tak, aby na ní hlavně nikdo netratil a ze všech nejméně samozřejmě ti bohatí, ten fosilní byznys, velké energetické firmy a velké automobilky. A potom se divíme, že je stejně ta neoliberální ekonomická politika vždycky, za posledních pět dekád, sociálně neakceptovatelná, že rozvrací společnost nerovnostmi a tak dál.
Ta kniha obsahuje návrhy na transformativnější politický program, který čerpá z tradice od Rooseveltova New Dealu doleva. To znamená od sociální demokracie, ekosociální demokracie, mohli bychom říct ekosocialismu.
Tím pádem by reagoval nejenom na tu ekologickou krizi, ale opravdu i na tu krizi sociálně ekonomickou, na narůstající politické a geopolitické napětí ve světě, plynoucí mimo jiné z geopolitické konkurence třeba kolem automobilového průmyslu.
Takže ten prostor se uzavřel v tom, že na požadavek ekologické změny elity zareagovaly programem, který reflektuje především jejich zájmy. V něčem to reflektuje slabost nějakého rudozeleného hnutí – tedy nějaké levice, odborů, různých sociálních hnutí a zeleného hnutí – že sice bylo schopné formulovat ten požadavek, změnit společenskou debatu, ale už neprosadilo řešení, které by doopravdy odpovídalo jeho představám o tom, jak by mělo vypadat. Ten prostor se zavřel ve smyslu této kooptace.
Dnes je otázka, co s tím dál, protože vidíme, že neoliberální ekologická, zelená politika vedla do slepé uličky, jak ve Spojených státech, tak v Evropě. To, co se děje je, že její rozpory, jež není schopna řešit, jen hrají do karet krajní pravici, která oslovuje jak část těch průmyslových elit, které si chtějí udržet ten špinavý byznys, tak široké vrstvy pracujících nižší střední třídy, které se cítí ohrožené tou transformací. A protože zelená politika neměla ten silný sociální aspekt, nebyla schopná získat politickou většinu a proto se ocitla v té slepé uličce.
Chcete vědět víc? Pokračujte v poslechu této epizody na našem Spotify, Apple Podcasts a Youtube.
Přihlaste se k odběru zpráv z Masarykovy demokratické akademie. Dostávejte jednou měsíčně do své emailové schránky ty nejčerstvější informace o našich připravovaných debatách a konferencích, knihách, studiích a dalších novinkách z naší činnosti spolu s přehledem toho nejzajímavějšího, na co jsme v našem okolí narazili.
Navíc každý týden najdete přímo ve svém emailu stručné shrnutí komentářů lidí z okruhu MDA, které dávají aktuální dění do kontextu.
Odesláním údajů souhlasím s jejich zpracováním za účelem zasílaní informací o aktivitách Masarykovy demokratické akademie.
