Dočká se západní Balkán členství v EU? Odpovědi hledala mezinárodní konference

Masarykova demokratická akademie hostila v Praze druhou konferenci sítě Friends of the Western Balkans poskytující prostor hlasům z kandidátských i členských zemí Evropské unie. Série debat zahraničních a českých politiků popsala překážky v rozšiřování nynější sedmadvacítky a stvrdila vůli pokračovat ve sbližování se západním Balkánem.

Řada evropských i národních politiků se na mezinárodní konferenci platformy Friends of the Western Balkans shodla na potřebě dalšího sbližování Evropské unie se státy západního Balkánu. Ty se často po dlouhé roky nacházejí v pozici kandidátů na členství bez jasných podmínek pro další pokrok. Diskutující ve čtyřech organizovaných debatách poukázali i na překážky ze strany balkánských států, stižených vlastními politickými tenzemi či etnickým nacionalismem.

„Západní Balkán je jednoznačně součástí Evropy, a měl by být i součástí Evropské unie,“ shrnula v úterním závěru konference výzkumnice Nadace pro evropská studia (FEPS) Hedwig Giusto. Zopakovala, na čem se v uplynulých dnech sešli snad všichni vystupující: že je třeba rozvíjet vzájemné porozumění, sdílet zkušenosti a udržet vůli k dokončení přistupovacího procesu – zvláště teď, kdy pod vlivem válečného dění projevuje zájem o sblížení s Unií Ukrajina, Gruzie či Moldavsko. A že je ze strany Evropy na místě ujasnit požadavky na kandidátské státy a projevit ochotu vyjít vstříc.

Opakovaně zaznělo, že naopak ze strany západního Balkánu proces ztěžují protiliberální politické trendy i nacionalismus. Konkrétnímu národnostnímu sporu se v jedné z debat věnovala srbská poslankyně Nebojša Novaković se svým kosovským protějškem Armendem Mujou. Politici se shodli na potřebě další demokratizace jako nejen cesty ke sblížení s Evropou, ale hlavně k urovnání vzájemných neshod.

Řecký poslanec Jorgos Papandreu během závěrečné debaty popsal potřebu širšího souladu napříč regionem, který by upevnil společnou naději v budoucnost. Historii Balkánu popsal jako plnou kooperací i válek, po kterých mají lidé tendenci hledat ochránce zvenčí. „To ale nepotřebujeme. EU říká: jsme tu, ale ne jako ochránce v podobě Velkého bratra, nýbrž ochránce společných hodnot,“ zdůraznil.

Zazněla i zkušenost členských zemí s vlastním vstupováním. Českou popsal někdejší premiér Vladimír Špidla: „Tehdejší rozšíření nebylo přáním Unie, ale reakcí na rozpad Sovětského svazu i Jugoslávie. Existovaly síly, které přijímání nových zemí nechtěly. To totiž přináší nejen zvětšení, ale i proměnu EU. Táž debata se nyní promítá u západního Balkánu. Do Unie nakonec vstoupí. Vstup je ale především politickým procesem: agendou pro premiéra i vlády, jež potřebují zajistit kontinuitu a zvládnout související ‚legislativní smršť‘. Zásadní je místní přijetí a osvěta. My jsme měli referendum, jeho výsledek byl ale ještě krátce před provedením nejistý.“

Friends of the Western Balkans je nově založenou sítí usilující o vzájemné sblížení a porozumění mezi členskými zeměmi EU a státy západního Balkánu. Při červnovém setkání v Sarajevu došli diskutující politici i zástupci rozličných think-tanků k obdobné shodě: že nyní kandidátské země jednoznačně patří do Unie, ale přistoupení ztěžují jak protiliberální trendy v balkánských státech, tak nedostatek vůle i vnitřní obtíže Unie. Platforma chce nadále propojovat hlasy balkánských zemí se vstřícnými politiky ze států EU.