Novinářka Saša Uhlová obdržela cenu Listů za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog Pelikán za rok 2022. Ceny dvouměsíčníku pro kulturu a dialog Listy je Masarykova demokratická akademie dlouhodobým hrdým partnerem.
Předání ceny Saše Uhlové proběhlo v pondělí 20. února 2023 na půdě Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spojeno bylo s debatou Skryté podoby práce. Do debaty přijaly pozvání vedle laureátky ceny také socioložka Kateřina Nedbálková a politoložka Daniela Ostrá.
Laudatio Saše Uhlové napsala Kateřina Smejkalová, přečíst si ho můžete níže:
“Pro český mediální provoz dlouho byli – a zčásti ještě jsou – určující muži důležitě rozmlouvající o politice. Jejich sebejisté analýzy, názory a predikce se přitom zhusta omezují hlavně na technologii politického provozu, jako by ta se snad odehrávala v sociálním vzduchoprázdnu. Nechtěně tím potvrzují stereotypy o mužské socializaci zaměřené zejména na prestiž a moc a často naopak postrádající citlivost vůči subtilnějším, zdánlivě méně důležitým sociálním souvislostem, situacím a vztahům.
Pouze s přihlédnutím k této strukturální vlastnosti české mediální scény lze vůbec pochopit, jak mohlo trvat tak absurdně dlouho, než se o mnoha zcela zásadních tématech u nás začalo psát – zničujících exekucích, směšně nízkých mzdách, ubíjejících pracovních podmínkách ničících tělo i důstojnost, selhávajícím sociálním státě, diskriminaci Romů a chudých.
Právě roli letošní laureátky ceny Pelikán Saši Uhlové v tomto obratu nelze přecenit – byla totiž zcela klíčová. Zároveň konfrontace s popsaným mediálním terénem, do kterého se svou prací vstupuje, považující pro ni důležitá témata v lepším případě za druhořadá a v horším přímo nepřístojná, dokazuje její mimořádnou houževnatost.
Odhodlanost a vytrvalost tváří v tvář atmosféře její práci ne vždy nakloněné však zdaleka nejsou tím jediným, co Sašu definuje. Definuje ji totiž právě cit pro ta opravdu důležitá témata, která ve skutečnosti tvoří podhoubí pro situaci naší společnosti jako celku, nad kterou bychom bez jejího přispění mohli dál jen bezradně kroutit hlavami. A nadto také osobitý, mimořádně čtivý a nápadně nenabubřelý způsob je čtenářstvu zprostředkovat.
V řadě jejích zásluh dost dobře nelze jmenovitě nevypíchnout její undercover reportáže Hrdinové kapitalistické práce, jejichž první série o bídných tuzemských pracovních podmínkách se loni dočkala neméně pozoruhodného a zásadního pokračování o situaci středoevropských pracovních migrantů na Západě. Co do formátu jde beze sporu o jeden z vrcholných novinářských výkonů, ukazuje Saši intuici pro téma a s ohledem na něj nejadekvátnější formát, ale opět i nasazení pro věc, které si větší lze představit už jen stěží.
O naslouchání a vcítění se do situace odlišných společenských vrstev nás mluví mnoho, Saša je jedna z mála, která ho je nejen opravdu schopná, ale umí z něj i pro nás ostatní podat empatickou a zároveň nepřikrášlenou zprávu. Právě to je třeba jako další na její práci vyzdvihnout – je vždy maximálně citlivá a chápající bez toho, aby se stala kýčovitou či zaujatou. Lidem, o kterých píše, tím dělá nejlepší myslitelnou službu.
Sašin přínos nejen pro českou novinařinu, ale i společenskou diskuzi jako takovou je zcela neoddiskutovatelný. Změnilo-li se toho v realitě nakonec přesto příliš málo, může Saša mít každopádně svědomí čisté.
Milá Sašo, co nejsrdečněji ti k zaslouženému ocenění Tvé práce gratuluju a upřímně se těším na všechny Tvoje další počiny v budoucnosti. Těžko si představit, že budou méně zásadní než ty dosavadní, které dnes po právu oslavujeme.”
0
