Kde se stala chyba? Do letoška byl Antonín Staněk šťastný muž, který přes průběžné neúspěchy vytrvale stoupal vzhůru. Dala vysoká politika průchod jeho pravému já, anebo jej semlela jako spoustu nepřipravených jedinců před ním?

Bývaly doby, kdy politické strany symbolizovaly pokrok, dynamiku, zlepšování životních podmínek. Dnes jsou obhájkyněmi zaběhaných pořádků a čím dál více ukazují, nakolik jsou zbytečné.

I když nebude ústavní žaloba na prezidenta dotažena do konce a možná i prohloubí polarizaci společnosti, má smysl. Už jen proto, abychom si nezvykali, že prezident může cokoliv.

Odmítnutím systému spitzenkandidátů a podporou nominace Ursuly von der Leyenové na post předsedkyně Evropské komise jsme se prostřednictvím premiéra Babiše zakopali ve špatném příkopu a hloupě připravili o vliv.

Třicáté výročí velkého vzepětí občanské společnosti, které se promítlo v petici Několik vět, podněcuje k srovnávání se současným občanským hnutím proti Hradu a vládě Andreje Babiše. V čem se podobají a v čem liší?

Začátky TOP 09 byly slibné, díky poptávce po novém typu strany i osobnostem zakladatelů. Jak je na tom strana nyní, po deseti letech?

Nová strana Václava Klause mladšího vzývá hodnoty, které jako by někdo vystřihl z devadesátých let. Má šanci zaujmout větší množství voličů, nebo jen vymaže pravicové trpaslíky a odebere hlasy Okamurovi?

Nebezpečné tendence ve zdejší politice nezosobňuje jen premiér-velkopodnikatel. Za pozornost stojí i stoupající počet příznivců SPD, která k sobě nasává posily i z levého spektra a chytře se tak zbavuje nálepky pravicového extremismu.

Hnutí ANO do značné míry těží z toho, že vládne v době hospodářského vzestupu. Babišova šťastná hvězda však nemusí svítit věčně.

Evropské volby ovlivní i domácí politiku. Ukážou sílu jednotlivých stran, jejich schopnost nastolit novou strategii a témata a také možnost získat spojence.