Novinář Dušan Havlíček zemřel v úterý v Praze ve věku čtyřiadevadesáti let. Byl kromě jiného spolupracovníkem Alexandra Dubčeka v měsících československého jara a – coby redaktor časopisu Listy – i důležitou postavou posrpnového exilu.

Digitální ekonomika přináší něco jako novou verzi faktorského systému. Máte byt, auto, tkalcovský stav, tak my si vaši postel nebo vaši práci na den dva pronajmeme. Zda se tím uživíte, to je vaše věc. Státu po tom také nic není, protože podnikáte vy, ne my. To je zestručněná zápletka digitální detektivky, kterou postupně zkouší rozmotat i česká vláda.

Ještě v nedávné době se o suchu v tisku hovořilo především ve vztahu k úrodě vína. Objem srážek v kombinaci s dalšími klimatickými faktory totiž ovlivňuje množství hroznů, jejich cukernatost a další vlastnosti, kterých chytrý vinař umí leckdy využít i ve prospěch výsledku. Nejen při putování po moravských vinařských stezkách si tak dnes můžeme všimnout zajímavých lahví z produkce moravských vinařů. I moravské víno dnes může být ledové, slámové, botrytické, barikové, vyráběné metodou řízeného kvašení nebo čistě přírodními postupy. Hrozny ovlivněné suššími podmínkami pořád mohou přinést dobré víno, ačkoliv ho třeba bude méně. Těžko si ale představit podobné řešení pro takovou pšenici, které se u nás ročně vypěstuje kolem pěti milionů tun. A právě pro ni, respektive obecně pro pěstování obilovin, začíná být sucho v současnosti vážný problém.

„Od doby, kdy bude třeba z republiky odejít, nás dělí ještě jedny nebo dvoje sněmovní volby,“ napsal Patrik Eichler před téměř šesti lety v Deníku Referendum. Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných byla tehdy u kormidla teprve osmý měsíc.

Poslední dobou bojujeme proti kdečemu. Nenávidíme kdekoho. Těmhle bychom rádi upřeli tohle, druhým ono. Máme plné zuby Romů, protože hlučí a nemakají. Uprchlíků, protože nemakají a ještě nám k tomu kradou práci. Nikým nevoleného Bruselu, který volíme, a on nám pak něco diktuje, s čímž obvykle k vlastní škodě nesouhlasíme. Vlády, že vládne. Stran, že někomu straní. Žen, protože nechtějí dál dostávat od naší tradiční české národní kultury naplácáno na zadek. Zdá se, že máme všeho tak akorát po krk. A když by se konečně hodilo říct dost, tak tady žádný D. O. S. T. nemáme. Zkrátka mizérie a blbá nálada.

Pokud je dnes v Německu politická strana, které vývoj preferencí voličů dává důvod k velkému optimismu, je to Alternative für Deutschland (AfD), česky Alternativa pro Německo. Je jednou ze dvou politických stran, které posílily ve všech pěti zemských parlamentech, kam lidé v průběhu letošního roku mohli volit. Ve všech volbách dosáhla na dvouciferné procentní skóre, na sestavení vlády se ale nepodílela nikde. Na zemské úrovni se ve třetím roce od svého založení stává podstatnou opoziční silou.

Debata o digitální revoluci a proměnách světa tak, jak jej známe, se v českém prostředí otevírá pomalu. Přesto již v některých textech byla citována známá studie autorů z Oxfordské univerzity Michaela Osborna a Benedicta Freye z roku 2013 The future of employment: How susceptible are jobs to computerisation? pojednávající o skladbě práce ve Spojených státech amerických, která tvrdí, že v nadcházejících deseti až dvaceti letech bude digitalizací ohroženo až 47 procent pracovních míst.

Velká Británie překvapila svět a možná i trochu sama sebe svým červnovým rozhodnutím opustit myšlenku evropské integrace. O možných dopadech brexitu se v odborných a politických kruzích i na veřejnosti mluvilo hojně ještě před samotným britským referendem. Něco jiného jsou ale teoretické debaty a něco jiného zase bezprostřední reakce států a státníků.

Před krátkým časem mne požádal šéfredaktor komentářového webu Social Europe Henning Meyer, zda bych mohl shrnout svůj náhled na britské referendum o vystoupení z Evropské unie, na jeho význam a souvislosti. Pokusil jsem se pro evropské kolegy shrnout hlavní výzvy, které v něm vnímám z pohledu České republiky a české sociální demokracie. Rád bych ale tuto debatu tlumočil i z druhé strany českému publiku, a podpořil tak veřejný dialog o budoucnosti Evropské unie.

Představme si, že by v příštím roce vyšla kniha, jejímž autorem by byl významný český kapitán průmyslu – například někdo z vyšších pater managementu Škodovky – a jejímž hlavním sdělením by bylo, že Česká republika dokáže uživit více než dvojnásobek lidí. Pokud tedy bude dělat chytrou národohospodářskou politiku, správně využívat zdroje a budovat infrastrukturu.