12

Únor

0

Jelínek: ČSSD se odcizila lidem. Uvidíme, zda vyhraje tendence válcovat, nebo spolupracovat

Masarykova Demokratická akademie

Sociální demokraté prožívají jedno z nejsložitějších období své polistopadové historie. Nejstarší česká politická strana utrpěla ve sněmovních volbách debakl, její předsjezdovou atmosféru doprovází nejistota, hádky, zmatek a chaos. Na předsedu přitom kandidují politici, kteří navzdory předvolební ostře antibabišovské rétorice tak či onak připouštějí účast ve vládě hnutí ANO. Podle politického analytika Lukáše Jelínka, který má blízko k Masarykově demokratické akademii, spočívá problém ČSSD v tom, že se vzdálila lidem. „Oživení ČSSD bych viděl spíš v pohybu jejích politiků dole, mezi lidmi, na ulicích, nádražích, čekárnách u lékaře, na pracovištích. Obroda odtud, ne z malostranských paláců, by jí slušela mnohem více,“ říká Jelínek v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ.

Na sklonku tohoto týdne se uskuteční sjezd ČSSD. Co od něj čekáte?

Jedna věc je, co by sjezd měl udělat, a druhá, co skutečně stihne. Jsou čtyři oblasti, ve kterých by měla mít ČSSD jasno: kdo ji povede, zda setrvá v opozici, nebo nastoupí do vlády s hnutím ANO, jaké silné téma představí voličům, aby byli ochotni se vrátit, a jak uspořádat své útroby. Zde mám na mysli rychlejší rozhodovací procesy, větší personální prostupnost strany, ale také otevření Lidového domu, aby byl živým místem, kde půjde potkávat i voliče sociální demokracie. Vzhledem k nedostatku času ale sjezd pokročí maximálně v prvních dvou bodech.

Sociální demokraté utrpěli v loňských podzimních volbách debakl. Přitom ve vládě byli v předchozím volebním období relativně úspěšní. Kde spatřujete příčiny volebního výprasku?

Sociální demokraté se vzdálili svým voličům. Ne programově, nýbrž fyzicky. Soustředili se na vládnutí, čehož výsledkem je realizování většiny závazků, které si původně vytyčili, ale nestačili sledovat cvrkot mimo malostranské paláce. Mimo Prahu byl mnohem víc vidět Andrej Babiš, který nejeden vládní úspěch sociálních demokratů prezentoval jako svůj vlastní. Navíc levicoví voliči nepatří k těm, kteří si spokojeně odškrtnou, co se podařilo splnit, a zvolí pak sociální demokracii za odměnu. Oni chtějí řešit další a další problémy, které je tíží. Proto je nutné s nimi nepřetržitě hovořit a nepřetržitě jim něco nového nabízet. Včerejší zásluhy volby nevyhrávají.

Po volbách jsme od většiny sociálních demokratů slyšeli, že se sedmiprocentním výsledkem a patnácti poslanci musí strana zamířit do opozičních lavic. V mezičase se to ale změnilo a vše naopak nasvědčuje tomu, že se sociální demokraté nějakým způsobem budou podílet na vládní většině. Čím to?

Povolební vyjádření ovlivnil jednak přirozený šok z výsledků, dále předvolební závazek, že ČSSD nepůjde do vlády s trestně stíhaným premiérem, a v neposlední řadě bylo přirozenou reakcí si říct: musíme se dát v opozici dohromady a až potom znovu sahat po vládě.

Jenže politické strany mají logicky v genech snahu prosazovat svoje zájmy prostřednictvím míst ve vládě. Jde jen o to, kde je hranice možných kompromisů. Sociální demokraté patrně vzali v úvahu i početnost opozičních řad – je v nich osm subjektů. Sami sebe nyní přesvědčují, že ve vládě by byli lépe vidět než v tak početné opozici. Svoji roli také může hrát potřeba najít práci reprezentantům dané strany.

A nebylo by k obnově sil a důvěryhodnosti ČSSD přece jen lepší, kdyby se stala principiální opoziční silou vůči hnutí ANO Andreje Babiše?

Sociální demokracii by pobyt v opozici jednoznačně prospěl. Z opozice vždy dokázala lépe oslovovat voliče i budovat vlastní stranickou strukturu a odborné zázemí. Kromě toho nevím, odkud se bere naděje, že by jako juniorní partner hnutí ANO byla viditelnější než v době, kdy měla vlastního premiéra. Dokud se ČSSD pečlivěji nepřipraví na souboj s ANO, včetně marketingu, tak by jí mohla vládní účast definitivně potopit.

Relevantní kandidáti na předsedu – tj. Jan Hamáček, Milan Chovanec a Jiří Zimola – ale tak či onak spolupráci s hnutím ANO připouštějí. V tomto ohledu tak mohou být pro veřejnost snadno zaměnitelní. V čem spatřujete jejich hlavní rozdíly, pokud jde o případné vládní angažmá?

Ty rozdíly jsou jen kosmetické. Není náhoda, že radikální jsou kandidáti s menšími šancemi. Vládní spolupráci s hnutím ANO odmítá paní Žatecká a pan Jukl. Milan Chovanec se snažil stihnout vyjednávání ještě před sjezdem – jasně také prezentoval podmínky. Nyní říká, že je spíš proti koalici, a kdyby přesto vznikla, tak by ve vládě nebyl.

Jan Hamáček je vládní účasti ČSSD nakloněný, ale dlouhodobě prosazuje, aby startovní výstřel zazněl až na sjezdu. Zajímavá je jeho ochota vyjednávat o účasti trestně stíhaného Babiše ve vládě. No a Jiří Zimola je k hnutí ANO a k Babišovi nejvstřícnější, což koresponduje s názorem Miloše Zemana, který si nejspíš vyslechnou i delegáti v Hradci.

Pokud bychom ještě zůstali u zmíněných třech kandidátů na předsedu: jak bude podle vás strana vypadat pod vedením každého z nich? Ptám se proto, že jde z jisté perspektivy o zkušené matadory a pokud se po volbách mluvilo o nových tvářích, ani jeden z nich takovou není…

Tři favorité novými tvářemi nejsou. Ale kdo ví, třeba už členskou základnu vzývání nových tváří přešlo, v tom je nevyzpytatelná i pro mne. Milan Chovanec nabízí tvrdé manažerské řízení. Asi by nic nedaroval ani politickým soupeřům. Z regionů se nese, že do své kandidatury dává vše a snaží se být co nejpřesvědčivější. Zároveň na něj ale mnozí koukají skrz prsty, což souvisí s jeho pendlováním mezi různými proudy v ČSSD.

Jan Hamáček je politik kompromisu. Navenek neumí dělat takový humbuk jako Chovanec. Ale mohlo by se mu zase dařit spojovat pestré proudy v sociální demokracii. To může být v příštích měsících dost důležité. Trumfem Jiřího Zimoly je, že se odjakživa vymezoval proti Sobotkovu vedení, k němuž patřili Chovanec i Hamáček. Sám říká, že by se chodil radit s Milošem Zemanem, a to může část delegátů také zaujmout.

S tím souvisí další věc: jak je na tom vlastně ČSSD personálně? Disponuje novými kádry? A kde je případně můžeme vidět?

Kádry by tu byly, jen si je musí osahat členská základna. Navíc mnozí zajímaví lidé, aby mohli kandidovat do nějakých funkcí, musí splnit podmínku několikaletého členství. Původně se zdálo, že by sjezd mohl tyto podmínky zmírnit či zrušit, ale teď už se o tom moc nemluví.

Z těch, co kandidují do vedení nyní, mi přijdou nejzajímavější Ondřej Veselý, Jan Jukl, Renata Žatecká, Miroslav Dvořák nebo Radim Hejduk, z těch co zatím nemohou, Josef Bernard nebo Kateřina Valachová. V dějinách politiky najdete mnoho lídrů, kterým původně nikdo moc nevěřil, pak se ocitli ve správné chvíli na správném místě, a už to jelo. Něco podobného by se hodilo i ČSSD.

Nechybí vám před sjezdem přece jen debata více zaměřená na program strany a jeho případnou inovaci?

Vzhledem k tomu, že programových materiálů má ČSSD dost, a poměrně kvalitních, uvítal bych debatu spíš o tom, co z nich akcentovat a jaký programový tahák zvolit v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Aktuálně se mi jeví stále jako silné téma boj s levnou prací – zvlášť když zde stále kvete představa dovozu levné pracovní síly ze zahraničí.

Asi přijde také čas hájit veřejné služby, zejména zdravotnictví a dopravu, před náporem oligarchů a politických byznysmenů. V delším časovém měřítku by měla ČSSD uchopit především změny na trhu práce a v sociální politice, jež budou souviset s postupující digitalizací, robotizací a přesunem zaměstnanců mezi různými profesemi. Mrzí mě, jak málo levicových expertů se tím zabývá. Detailně snad jenom Kateřina Smejkalová.

Jak v tomto ohledu hodnotíte iniciativu Zachraňme ČSSD, za kterou stojí Jiří Zimola, Michal Hašek, Zdeněk Škromach nebo Jaroslav Foldyna?

Vždy jsem fandil pestrým platformám a frakcím. Důležité je, aby ale nebojovaly včerejší války. Z historie je důležité ctít tradice, hodnoty, evropské vazby. Ovšem z hlediska programu je nutné uvažovat, co voličům slyšícím především na sociální témata nabídnout nového. V tom má platforma někdejších a později upozaděných sociálně demokratických bardů mezery.

Zmíněný Jaroslav Foldyna hovoří o tom, že ČSSD musí zase začít mluvit jazykem Miloše Zemana. Co si o tom myslíte?

Úplně tomu nerozumím. Má ČSSD měnit často názory jako Zeman? Nebo má používat vulgarismy? Ale pan Foldyna možná myslí spíš schopnost zkratky a gesta, pak by měl pravdu. Nejsilnější inspiraci Zemanem bych ale viděl v období 1993 až 1996. Tématy, rétorikou i taktikou k ČSSD svedl různé roztříštěné levicové a levostředové proudy, což z ní udělalo adepta na vládnutí. Bohužel pak Zeman pokračoval i přetahováním Sládkových republikánů, podle něj „zdivočelých sociálních demokratů“, což levicový profil ČSSD dost rozmazalo.

Sám jste to zmínil: součástí sociální demokracie vždy bylo několik proudů. Jedním z nich byl progresivní nebo liberální proud. Ztělesňuje ho Jiří Dienstbier, ale také vlastně poslední předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Jaké jsou jeho vyhlídky za stávající konstelace?

To uvidíme po sjezdu, převládnou-li v ČSSD tendence válcovat, či spolupracovat. Občas vnímám sklon progresivisty odepisovat spolu s Bohuslavem Sobotkou. Ale stojí za realizací většiny bodů programového prohlášení Sobotkovy vlády a tlačí silná témata, jako je střet s levnou prací, potírání byznysu s chudobou a podobně.

Není náhodou, že tato skupina v posledních letech sází na výrazně levicové akcenty. Progresivistickými návrhy, v něž mnozí kdysi nevěřili, byly v minulosti i ty, co se týkaly osmihodinové pracovní doby, rovnosti mužů a žen nebo všeobecného a rovného volebního práva. Byla by proto škoda, kdyby se sociální demokracie změnila ze strany do značné míry progresivistické ve stranu čistě konzervativní.

Hradecký sjezd bude jednodenní, je tudíž skoro jisté, že se delegátům nepodaří zvolit kompletní vedení, natož aby došlo na debatu o programových tématech. Přesto: v čem by – pokud jde o program – měla ČSSD svá východiska inovovat, na čem by podle vás měla v tomto ohledu zapracovat tak, aby se ji opět podařilo oslovovat řádově vyšší počet voličů?

ČSSD vždy stoupala, když nabízela lidem něco nového a rvala se za posílení jejich práv, nebo když brojila proti neoliberálním výstřelkům typu poplatků ve zdravotnictví. S defenzivou zpravidla ztrácela na atraktivitě. Některé náměty do budoucna, související s pracovním trhem a veřejnými službami, jsem už zmínil. V zahraničí je již leckde mají zpracovány na slušné úrovni.

V Německu digitalizaci, v Rakousku dostupné bydlení, lecčíms se dá inspirovat i na Slovensku – včetně orientace na euro a evropské jádro. Podstatné podle mě je, aby spolu opět více hovořili sociální demokraté napříč Evropou. Klín vsazený odlišnými pohledy na řešení migrační krize by měl být co nejdříve překonán.

Pokud ČSSD bude skutečně nějakým způsobem participovat na vládní většině, co to bude znamenat pro její budoucnost, co pro levici jako celek a co pro vývoj české politiky?

To je otázka za milion. Kdyby ČSSD dokázala krotit zájmy a styl miliardáře Babiše, oscilujícího zprava doleva a zpátky, byla by ve vládě prospěšná. Nebo kdyby našla politika, který by Babiše ve vládě svým charismatem zastínil. Nevěřím ale, že by na to teď měla schopnosti a síly. Dnes vlaje za tématy i za Babišovým marketingem.

Pokud by ji hnutí ANO válcovalo jako v předchozí vládě, a navíc si leccos prohlasovávalo mimo koalici, tu s SPD, tu s KSČM, tu s ODS – například liberalizaci pracovního trhu a daní, o níž rádo hovoří -, tak by byla sociální demokracie pro legraci a v příštích volbách by mohla dál klesat. Oživení ČSSD bych viděl spíš v pohybu jejích politiků dole, mezi lidmi, na ulicích, nádražích, čekárnách u lékaře, na pracovištích. Obroda odtud, ne z malostranských paláců, by jí slušela mnohem více.

 

Rozhovor původně vyšel 12. února 2018 na INFO.cz.