Lukáš Jelínek: Deset životů v jednom - Valtr Komárek

Kdybychom nebyli malou zemí uprostřed střední Evropy, prala by se o možnost zfilmovat jeho život ta nejprestižnější hollywoodská studia. Valtr Komárek totiž absolvoval pestrý život nejen po intelektuální stránce, ale doslova, fyzicky. Vždy, když se někde objevilo jeho jméno, mne napadlo, jedná-li se o stejného muže z dekády minulé, předminulé, předpředminulé… A stále to byl on, svůj, hladící i provokující, člověk, kterého chvíli bezmezně obdivujete a chvíli na něj dštíte oheň a síru.

Zemřel jako sociální demokrat, čestný předseda ČSSD. Ovšem stranický trikot pro něj nikdy nebyl fetišem. Ani tehdy, když na něm byl srp s kladivem, oni tehdy, když měl barvu oranžovou. To mu třeba umožňovalo pomáhat od počátku loňské prezidentské kampaně soupeři Lidového domu, Miloši Zemanovi. To jej také předloni vedlo k tomu, aby sociální demokraty s notnou dávkou idealismu a naivity vyzýval k politice, jež bude konsensuální, k vládě vstřícná, protože přeci jde o společné dobro a dobré lidi nalezneme tam i tam. Konfrontaci neměl rád. Ideově vyhraněnou politiku odmítal i v okamžicích, kdy bylo třeba veřejnosti ukázat, že „změna je možná“ a že sociálnědemokratická opozice není totéž co konzervativní kabinet.

Odjakživa uměl obrušovat hrany, i v těch nejabsurdnějších situacích. To je stěžejní přínos Valtra Komárka společnosti. Přínos, který vyplýval z oné bohaté životní skutečnosti.

O fous coby malý chlapec se žlutou hvězdou, navíc vyrůstající v antisemitském prostředí jihovýchodní Moravy, uniknout nacistickému koncentráku, vstoupit do KSČ, zažít na vlastní oči stalinistický Sovětský svaz, cheguevarovskou Kubu - a pak se raději vydat vlastní cestou, to je průprava jak pro člověka-dobrodruha, tak pro špičkového vědce.

Je-li dodnes Komárek vnímaný jako sporný ekonom, může za to patrně jeho humanistický přesah k jiným, méně exaktním oborům. Možná víc než prognostik byl Komárek vizionář. Často nepřesný, ale o to více strhující.

Dokázal vybudovat Prognostický ústav Akademie věd, vytvořit v něm nezvykle tolerantní prostředí a přizvat do něj tak různorodé osobnosti jako Václava Klause, Miloslava Ransdorfa, Karla Dybu, Tomáše Ježka, Miloše Zemana či Vladimíra Dlouhého. Rodinní příslušníci a blízcí Komárkovi přátelé o něm hovoří jako o neuvěřitelně múzické osobnosti, která umí zpívat, květnatě psát a hovořit, ale především s otevřenou hlavou přemýšlet.

A také plánovat. Vyzkoušel si Státní plánovací komisi, stejně jako vážně míněné strategické plánování na počátku 90.let. Protože nebyl strohý účetní, nýbrž humanista, nešustily jeho plány papírem a suchými čísly. I s těmi pracoval, ovšem ne vždy úspěšně. Za revolučních časů nás nadchl: prý do deseti let doženeme Rakousko, prý marka bude brzy za dvě koruny… Dokonce se v listopadu a prosinci 1989 v ulicích skandovalo, že za „Komárka bude koruna jako marka“. Omyl. Ale pomohl hnout s ledy.

Valtr Komárek označil listopad 89 za hvězdnou chvíli českého národa, leč byla to hvězdná chvíle i jeho osobní: populární profesor s vizáží Alberta Einsteina se v mžiku stal horký kandidátem na prezidentské křeslo uvolněné Gustavem Husákem. Veřejné mínění si naklonil jak brilantními projevy na náměstích, tak svým životním příběhem, v němž koneckonců byla i participace na komunistickém režimu. Nestal se však ani hlavou státu, ani předsedou vlády, ale „jen“ vicepremiérem zodpovědným za ekonomickou transformaci. Nadto se poměrně rychle názorově rozešel se svými někdejšími kolegy z Prognostického ústavu a exekutivu opustil. Stále však zůstával člověkem, kterému levice visí na rtech a pravice jej s úctou respektuje.

Vidět ve Valtru Komárkovi pouze vizionáře či vtipného glosátora by bylo málo. A už vůbec si nelze vystačit s naivním obrázkem roztržitého vědátora či hodného dědečka. Komárek byl člověk - se všemi komplikacemi, které to přináší. A protože byl aktivním akademikem a houževnatým politikem, vyrobil si řadu přátel i nepřátel, následovníků i kritiků. Protože ale žil život aktivně, naplno a s optimismem, přenášel se přes nepohodu s nadhledem. Pouze umírání se obával. Naštěstí nebylo dlouhé.

Když tak dumám, který z Komárkových četných životů vyzdvihnout nad ostatní, musím se odrazit od konstatování Vladimíra Dlouhého: „Umožnil nám připravit se na převzetí moci.“ Za to by mu Česká republika (tehdy Československo) měla být snad nejvděčnější. Pokud někdo skutečně nahlodával státní komunistickou diktaturu „zevnitř“, byl to on. Následně nás pomohl převést do systému demokratického, pluralitního, právního, s otevřenou ekonomikou. Práce pro rozeného dobrodruha. Práce pro Valtra Komárka.

 

Text našeho spolupracovníka Lukáše Jelínka vyšel v Hospodářských novinách 16. května 2013.

 

   

Fotogalerie

Banners

PSA