Patrik Eichler: Cameron, Nečas, Zahradil

Podle mediální databáze se k projevu britského premiéra Camerona v českém tisku vyjádřili autorským textem jen dva politici: Europoslanec Zahradil a premiér Nečas. Těžko lze o české evropské politice napsat více.

Minulou středu vystoupil britský premiér David Cameron s projevem k budoucnosti Velké Británie v Evropské unii a o podobě evropské integrace podle představ britských Konzervativců. Podle Camerona mají být základními hodnotami Unie konkurenceschopnost a flexibilita. Ústřední evropské orgány (tedy komise a parlament) by měly být oslabeny ve prospěch národních parlamentů. A některé pravomoci by měly být z evropské úrovně přesunuty zpět na tu národní. K tomu prý mají Konzervativci podporu dalších národních stran v členských státech Unie. Součástí projevu bylo i medializované prohlášení, že vyhrají-li Konzervativci příští britské parlamentní volby, uspořádají po nich referendum o vystoupení z Unie.

Nesouhlasím s ničím z výše uvedeného. Zkušenost s domácí schopností správy státu a politického rozhodování mi ukazuje, že z Unie potřebujeme přinejmenším podrobné metodické vedení. Přímo volený evropský parlament by měl podle mě pravomoci spíše získávat a měl by být aktivním tvůrcem integračních politik v Unii. Nad konkurenceschopností a flexibilitou má stát axiom evropského sociálního státu a ochrana míru mezi členskými státy i uvnitř Unie jako celku.

Nejsem rád, že se Velká Británie neúčastní Schengenu. Přijde mi škoda, že nezavedla euro. Je mi líto, že britská vláda neratifikovala Chartu základních práv EU. A zároveň chápu, že z toho mají zdejší národně orientovaní politici radost. Jejich operačním prostorem, pokud jde o politickou představivost, je totiž uzavřená česká společnost.

To jim ovšem brání argumentovat proti Unii alespoň tak jako Cameron. Alespoň začít svůj euroskeptický projev obrazem Evropy zničené válkou. A připomenutím, že i když bylo dosaženo míru, nesmíme to brát jako samozřejmost.

A přesto jsou to čeští národovci, kdo určuje podobu zdejší evropské politiky. Nejde tu přitom o končícího prezidenta. Pokud mediální databáze nelže, tak se ke Cameronovou projevu vlastním textem v domácím tisku vyjádřili jen dva politici.

První byl premiér Petr Nečas, který se ve středečních Lidových novinách přihlásil ke Cameronově argumentaci. Zopakoval, že je třeba usilovat o fungující vnitřní trh, že demokratickou legitimitu dávají Unii národní parlamenty a zdůraznil, že je „Cameronovým obavám“ potřeba vyjít vstříc.

Druhý, kdo se vyjádřil, pak byl v pátečních Lidových novinách europoslanec a člen grémia ODS Jan Zahradil. Jeho článek je frázovitým převyprávěním Cameronova vystoupení. Zahradil v něm zdůrazňuje Cameronův požadavek na návrat některých pravomocí na národní úroveň a útočí na „eurofederalisty“, kteří podle něj musejí s Cameronem začít jednat, aby předešli vystoupení Velké Británie z EU.

Dohledat lze ještě blog europoslance za ČSSD Libora Roučka (zde a zde). Ovšem jeho ani ne pět set přečtení nestojí za zmínku snad ani ve srovnání s Lidovými novinami.

Nenašel jsem vyjádření stínových ministrů zahraničí Lubomíra Zaorálka z ČSSD ani Miloslava Ransdorfa z KSČM. Nenašel jsem stanovisko Strany zelených ani KDU-ČSL. Nikam nevedl ani pokus najít stanovisko ke Cameronovu projevu na webech Veverek a Lidí. A abych se v tento den nezapomněl vyjádřit ke druhému kolu prezidentských voleb: Cameronův projev neokomentovali – v abecedním pořadí – ani Karel Schwarzenberg, ani Miloš Zeman.

Těžko napsat o české evropské politice něco více. Snad jen, že se nebude nikdo moci divit, až převáží argumentace těch, kdo k tématu píší a veřejně vystupují.

Text vyšel v Deníku Referendum v pondělí 28. ledna 2013.

   

Fotogalerie

Banners