Jaroslav Bican: Prezidentská hysterie

Různé výzvy, které chtějí zabránit zvolení Miloše Zemana nebo Jana Fischera prezidentem, jsou poněkud zpozdilé – nechápou, že princip přímé volby upřednostňuje kandidáty určitého typu.

Krátce před prvním kolem přímé volby prezidenta stoupá hysterie, přibývá výzev koho volit a koho nevolit. Například Matěj Hollan, Martin C. Putna a Radek Dvořáček nabádají voliče Táni Fischerové, Vladimíra Franze, Zuzany Roithové a Přemysla Sobotky, aby volili rozumem a hlasovali buď pro Jiřího Dienstbiera, nebo Karla Schwarzenberga. Na jednu stranu jsem rád, že tato výzva pomáhá kandidátovi, který je i mým favoritem, na druhou stranu mě ale na snaze Matěje Hollana a spol. něco dráždí.

Autoři výzvy chtějí v první řadě zabránit tomu, aby na Hradě usedl Miloš Zeman či Jan Fischer. Nemohu se zbavit pocitu, že nejprve se všichni mohli zbláznit, jak prosazovali zavedení přímé volby prezidenta, a když se postupně začalo ukazovat, kdo by přímou volbu mohl vyhrát, tak tomu nejprve nechtěli uvěřit a odmítali si to přiznat, popř. prohlašovali, že za to ale v žádném případě nemůže přímá volba. A když začalo jít do tuhého, tak nastoupily různé výzvy a hysterie. Argumentuje se tím, že dvoukolový většinový volební systém se liší od poměrného, a že když budeme volit někoho z výše zmíněných kandidátů, tak náš hlas propadne.

Každý, kdo se bojí toho, že se Miloš Zeman stane prezidentem, by si měl uvědomit, že pokud jím bude opravdu zvolen, tak to nebude zásluhou naší špatné politické kultury nebo toho, že jsou Češi zkrátka hloupí, ale díky přímé volbě. Miloš Zeman je pro ni ideálním kandidátem – a on a lidé v jeho okolí to vědí. Proto přímou volbu prosazovali a dokonce i iniciovali petici za její zavedení. Naopak, když Jiří Paroubek Miloše Zemana svého času oslovil, zda by nekandidoval v nepřímé volbě, tak to odmítl. Stejně tak je podle mne dost pravděpodobné, že kdyby se letos konala volba nepřímá, tak by v ní Miloš Zeman neměl výraznější šanci, proto se raději upínal k volbě přímé a dočkal se.

Všichni, kdo přímou volbu prosazovali tak - většinou nevědomě - pomáhali Miloši Zemanovi v jeho cestě na Hrad. Není moc příjemné si to přiznat. Proto si někteří komentátoři raději namlouvají, že i kdyby se Miloš Zeman stal prezidentem, tak to nebude žádná tragédie, protože stejně bude lepší hlava státu než Václav Klaus.

Nebude. Už jenom zásluhou přímé volby bude horší. Přímo volený Miloš Zeman si toho totiž bude moci dovolit ještě více než nepřímo volený Václav Klaus. A jak Petr Nečas a jeho vláda na příkladu Klausovy amnestie ukázali – prezidentovi toho u nás už teď projde strašně moc. Vláda, jež je podle Ústavy odpovědná za rozhodnutí prezidenta, která vyžadují kontrasignaci, sice mohla celou amnestii odmítnout, ale na nic se nezmohla.

Petr Nečas se jen vymlouvá na to, že odpovědnost vlády se vztahuje pouze na realizaci prezidentova rozhodnutí. Pokud ale hlava státu podle Ústavy není z výkonu své funkce odpovědná a odpovědnost za ni nese vláda, tak jakápak odpovědnost za realizaci? Vláda, která je naopak odpovědná Poslanecké sněmovně, zkrátka přebírá politickou odpovědnost za prezidenta, a proto ji za Klausovu amnestii může Poslanecká sněmovna vyjádřit nedůvěru.

Vraťme se ale k tomu, proč je Miloš Zeman ideálním kandidátem pro přímou volbu. Myslím, že ve své osobě velmi dobře spojuje většinové představy, jež lidé o prezidentovi mají, a předpoklady, které kandidát musí splňovat, aby uspěl v tomto druhu volby. Ta je zkrátka jiný žánr a vyžaduje odlišný typ kandidáta než volba nepřímá. Lidé chtějí mít na Hradě někoho, kdo už má něco za sebou, kdo má jisté zkušenosti a vlasy už má dávno šedivé. Rádi by někoho, kdo je tak trochu jeden z nich, kdo má v sobě něco lidového, ale zároveň musí mít i Filipa – tedy jistý důvtip a inteligenci. Nějakého prosťáčka by Češi nezvolili.

Přímá volba pak jednoznačně upřednostňuje někoho, koho je všude plno, kdo dovede zaplnit daný prostor, kdo je drzý, hlučný a výrazný. Obyčejnost a nudnost se netrpí. Chce to vtipy, dávat najevo svoji převahu a ostatní prostě přebít. To vše Miloš Zeman splňuje, navíc jeho kampaň má bohaté sponzory, média ho baští a vycházejí mu vstříc a zároveň v tom všem jednoduše umí chodit. Proto pokud by se Miloš Zeman stal skutečně prezidentem, tak to určitě nebude z toho důvodu, že by Češi byli neschopní zvolit si rozumného prezidenta nebo proto, že mnoho lidí dalo svůj hlas zcela malicherně Táně Fischerové či Zuzaně Roithové a tím pádem přispělo k vítězství Miloše Zemana.

Samozřejmě nechci házet flintu do žita. Stát se ještě může leccos a určitě má smysl snažit se, aby prezidentem nebyl zvolen Miloš Zeman či Jan Fischer, který ale podle mne prezidentem nebude. Jenom se domnívám, že už samotným zavedením přímé volby se stalo dosti nadlidským úkolem zabránit tomu, aby se Miloš Zeman stal hlavou státu, a že na to všechno jsme měli myslet před tím, než byla přímá volba schválená, a ne se to teď snažit dohnat zoufalými výzvami. Ale kdoví, možná se mýlím a společnými silami se nám podaří dosáhnout toho, že do druhého kola postoupí kandidát, který Miloše Zemana nakonec porazí.

Text vyšel v Deníku Referendum v pátek 11. ledna 2013.

   

Fotogalerie

Banners

FEPS